(Ne)obyčejný kluk (2017)

Velmi mile a citlivě podaný příběh o tom, jaké to je být jiný. A nejen to. Super na tom byly i ty různé úhly pohledu. Jak to prožívají rodiče, jak tím trpí na tak trochu druhou kolej odsunutá sestra, jak to vidí přátelé či třídní hajzlíci. Je to americké, je to pozitivně sladké, ale přesně tak akorát, aby to fungovalo a příjemně dojímalo. Dopomáhá tomu i nenucený humor, který onu sympatičnost postav ještě umocňuje.

Po letech jsem se k tomuto snímku vrátil a i když jsem nakonec jednu hvězdu ubral, stále se jedná o neuvěřitelně silné a emocemi nabité dílo. S odstupem času však v mých očích vyvstalo několik nedostatků, které jsem při prvním zhlédnutí nevnímal. Mou hlavní výhradou je jistá míra nereálnosti a až pohádkové vykreslení skutečných světových problémů. Šikana a nenávistné projevy jsou ve filmu zobrazeny příliš jemně. Skutečný svět je bohužel mnohem krutější a dětská zloba bývá často destruktivnější, než jsou jen hanlivé výkresy a slovní narážky. Stejně tak mě příliš neoslovil klasický americký závěr s patetickým proslovem a nečekanou medailí před zaplněným sálem. Chápu, že byl snímek koncipován jako rodinný a vzdělávací, ale jako divák, který v dramatech vyhledává syrovost a realističnost, nedokážu tyto momenty přejít zcela bez výhrad. Film sice občas až příliš okatě tlačí na pilu, ale v jiných momentech dokáže fungovat naprosto přirozeně a hluboce. To se projevuje především ve vztahu Jacka a Auggieho. Jejich spřátelení připomíná křehký most mezi dvěma světy, který se však v jednu chvíli pod tíhou touhy po uznání okolí bolestivě zbortí. Jackova zrada, kdy v masce anonymity popře své přátelství, pálí Auggieho i diváka přímo u srdce. Je to moment ryzího lidského zklamání, po kterém však následuje o to krásnější cesta k odpuštění. Jack nakonec prokáže, že v jeho duši vítězí dobro nad potřebou být „cool“, a právě tento proces hojení jejich přátelství patří k vrcholům filmu. Vizuální stránka a herecké výkony jsou špičkové. Musím vyzdvihnout precizní práci maskérů a neuvěřitelný talent Tremblayho a Jupeho. Velkým přínosem je také Owen Wilson, ze kterého sálá absolutně uklidňující energie. Jeho postava je přesně tím typem otce, jakého by si přál mít každý z nás. Ve výsledku je Wonder krásným a důležitým filmem, který i přes svou občasnou naivitu dokáže diváka upřímně dojmout.

Na city hrající snímek. Nedokázala jsem nikomu nic věřit. Děti se chovaly a mluvily jako dospělí. Sice se film snaží ukázat, že pod „škaredou“ slupkou může být šťavnaté ovoce, ale vůbec jsem se nemohla do filmu ponořit. Byla tu spousta odboček, které mi nedávaly smysl. Jediný, kdo se mi opravdu hodně zamlouval byl O. Wilson a pan ředitel. Ředitel byl vlastně jediná postava, která mi předala krásné myšlenky plné pochopení a laskavosti k dětem. Sdělení a pozitivní nálada byly zřejmé, jen na mě až moc prvoplánové. Lepší 2*

Dojemné od začátku. Toho kloučka musí být každému líto a každý by mu chtěl pomáhat. I děti. Nevěřím proto, že by se stal po příchodu do nové třídy terčem šikany. Učitelé by jeho budoucí spolužáky na to určitě připravili. Možná několik natvrdlých jedinců by ho terorizovalo, ale ti by byli rychle usměrněni. Moc se mi líbila Via, sestra hlavního hrdiny. Když teda zrovna nepřehrává během ochotnického divadelního představení. Překrásná, přesně můj typ. Nemám nic proti brejlounovi, ale jejich politicko-korektně-výchovný vztah mě naprosto ničí a při polibcích zavírám oči. Začíná to ale vesmírnou propagandou. Má to nějaké opodstatnění nebo je to čistá propaganda? Má: „Sním o tom, že jednou budu ve vesmíru. Jako každé normální dítě.“ / 3:31 – logo NASA na helmě s hadím jazykem / 3:39 – astronaut / 4:05 – sluneční soustava. / 4:13 – deka s vesmírným oblečkem astronauta. Ať mi nikdo neříká, že tohle vydrží vakuum. / 5:17 – globus / 8:03 – sluneční soustava podruhé / 12:35 – hadí jazyk z bližšího pohledu / 14:35 – astronaut. „Představ si, kým by si chtěl být.“ / 15:22 – globus č. 2 / 17:15 – globus č. 3 / „Mám rád Star Wars.“ / 19:59 – sluneční soustava potřetí / 20:01 – globus č. 4, sluneční soustava počtvrté / 20:49 – loga Apollo 13, Apollo 11, Apollo / 23:52 – kostra dinosaura / „August je Slunce a my jsme planety, které slunce obíhají.“ / 31:07 – Nerův kříž / 38:49 – šest vesmírných nálepek na baťohu / 1:34:38 – za Měsícem modrá obloha ne vesmír.

Krásný, milý, příjemný, citlivý, prostě úžasný film. Před začátkem jsem tedy příliš netušil, jaký tvůrci zvolí přístup ke zpracování toho příběhu, a že to šlo pojmout mnoha způsoby, ovšem právě tento výsledný mě doslova nadchnul a získal si mě na svou stranu do poslední mé částečky, co v těle mám. Nejedná se tedy o žádnou ,,dojárnu”, a přesto jsem půl filmu proplakal, nejedná se o žádný kýč, a přesto to disponuje všemi prvky, kvůli kterým bývají filmy za kýč označovány, nemá to žádné vyhrocené dramatické situace, a přesto jsem chvílemi ani nedýchal,  tvůrci ani jednou netlačí na pilu, a přesto jsem emočně nádherně rozerván, není to ani trochu komedie, a přesto jsem měl po celou dobu úsměv od ucha k uchu, tvůrci se nesnažili o navození žádné atmosféry, a ona zde přesto působí více než podmanivým způsobem, zápletka není kdovíjak objevná, či výrazná, a přesto jí nemohu označit jinak, než jako strhující, postavy jsou předvídatelné a obyčejné, a přesto ani nepamatuji, že bych si v nějakém jiném filmu všechny tak moc oblíbil, jako právě zde, no a co se týče obsazení, nemám ani slov, přirozené, přesvědčivé a zatraceně sympatické výkony naprosto všech zúčastněných. (Ne)obyčejný kluk je zkrátka skutečně neobyčejně silný a poctivý film, který jsem si díky jeho nádhernému přístupu ke zpracování jednoduše zamiloval.