Národní očista (2018)

Dokument na ktorý som sa tešil a očakával som od neho historickú bombu. Ale skutek utek.
Začiatok nás pomaly uvádza do deja. Beneš 19.6.1945 podpisuje Veľký retribučný dekrét, ktorý mal za úlohu potrestať skutky spáchané v dobe 2. svetovej vojny. Ním boli založené Mimoriadne ľudové súdy (celkom 24), významné osobnosti súdil Národný súd, previnenie proti národnej cti trestali aj národné výbory. V ich právomoci bolo aj udelenie trestu smrti (na Slovensku požiadavka na sudcu bola osoba staršia ako 21 rokov, politický bezúhonný a musel vedieť čítať a písať??). Čo to vlastne retribucia znamená - odplata vykonaná po skončení vojny na porazenom nepriateľovi a jeho pomocníkoch kolaborantov. Prvá verejná poprava v rámci retribučného procesu bola poprava námestníka pražského primátora počas vojny a horlivého stúpenca nacistického besnenia profesora Josefa Pfitznera. Na jeho poprave 6.9.1945 na Pankráci bolo prítomných 30 tisíc ľudí a zároveň išlo aj o poslednú verejnú popravu v Prahe. V ďalšej časti sa úroveň dokumentu úplne stratila a vybavovala sa na úrovni okresnej ligy. Ktorá žena, komu bola alebo nebola neverná a ktorá spala s kým? A neberiac do úvahy komentár, ale český fundovaný historik oblečený v maskáčoch s americkým emblémom na rukáve. Tak to už bola sila už aj na mňa. Mal by som ešte mnoho materiálov na zverejnenie, ale tento odev v dokumente pod názvom Národná očista si myslím že bol viac ako nepatričný a preto som aj skončil. Ale toto nemôže byť iba osobnou vecou tohto historika. Škoda.

Rozhodně velmi kvalitní dokument o stále ještě dosti neznámém / nepřijatém tématu našich dějin. Za normálních okolností bych jej hodnotil čtyři hvězdami, protože ale jde o tuzemskou produkci, rád "přihodím" hvězdu navíc. Jen houšť a větší kapky... Mimochodem velmi zajímavé je to, jak někteří zdejší komentátoři dokumentu předhazují manipulaci, neobjektivitu či protičeskost. Právě to velmi ilustrativně ukazuje, jak moc se mnozí Češi doposud nevyrovnal s vlastní historií... Zajímavé komentáře: mchnk, Hwaelos.

Krátké zmapování faktů a plno čísel, za kterými jsou opět schováni lidé. Český národ se dere z háchovské ulity, kde pevnou rukou vládla politika pasivního přežívání v okupaci, a chce se mstít, na poli právním, ale žel i na ulici a vesnicích. Tvrdě, nejlépe stejně, jako jeho okupant a trýznitel. Zde nejde o Čechoslováky, kteří nebyli v Evropě jediní mstitelé a samozvaní zastánci spravedlnosti, tady jde o člověka samotného, kterého kupředu žene, místo radosti a naděje po novém začátku, převážně zloba a nenávist, jak je vidět i v dnešních dnech, kdy se tento jinak poučný dokument o různorodosti lidských povah a nebezpečnosti davového jednání, mění v kontroverzní záležitost. A je skutečně i v roce 2018 nutné připomínat, jaké zrůdnosti páchal nacistický režim v Evropě? Zřejmě ano.

Velice chytře prokomponovaný dokument, který hovoří o palčivém tématu, jež dodnes rozděluje společnost. Už název napovídá, že režisér pracuje s určitým zorným úhlem, ale domnívám se, že to nevadí. Kontext je v tomto případě dobře známý, proto mi nepřijde nutné pořád znova podotýkat, že retribuce se dotkly rovněž skutečných kolaborantů a válečných zločinců nebo že nasrání obyvatelstva mělo logické důvody. Namísto toho se Kratochvíl věnuje spíš oněm sporným případům, kde bylo jednoznačné provinění prokázáno spíš na podkladě plošného uplatnění Benešových dekretů, než na základě faktů. Kromě informační hodnoty si ale cením i toho, jak režisér film vystavěl. Sevřenost celku buduje za pomoci několika složek, které se opakovaně vracejí (mluvící hlavy, útržky z dobových filmových týdeníků a Werichova satira, z níž imho opravdu hodně mrazí). Zároveň se talking heads velmi dobře doplňují tím, že v jednotlivých segmentech hovoří vždy o stejném tématu, jen vnášejí různé úhly pohledu.

Nakonec mi nejpřínosnější připadaly příspěvky etologa Jana Zrzavého. Jinak je to další z těch "objevných dokumentů" dokazující, že největší peklo se rozpoutalo až po II. světové válce v ČSR. Zaujalo mne, že i tak známý případ Herty Kašparové zde byl zmíněn jen jakoby mimochodem a v zjednodušené až zkreslené podobě.