Mr. Morgans letzte Liebe (2013)

Podzimní sonáta o rodiči a dětech. Překvapuje mne, jak neživotně Poslední láska navzdory účasti charismatického Michaela Cainea působí. Jde z ní podobný akademický chlad jako z Hanekeho Lásky. Důvodem zvláštní mrtvolnosti není vycházkové tempo vyprávění (výsledek kombinace delších záběrů, náladově i vizuálně splývajících scén a odmítnutí prudkých pohybů kamery), ale vyabstrahovaná skutečnost, se kterou vyprávění pracuje. Film se zajímá výhradně o takové jevy, které nenarušují jeho melancholický tón a prohlubují motiv pozdního přehodnocování životních hodnot. Nad detaily každodenní existence se Poslední láska snaží povznést (oproti neorealistickému Umbertovi D., který na nich byl založen), vinou čehož ztrácí kontakt s realitou. Pro režisérku, která snímek věnovala svému otci, možná šlo o užitečnou autoterapii a způsob, jak vyjádřit své prozření, pro mě to byly dvě hodiny předvídatelných vztahových experimentů. Konec vzhledem k rozšíření vyprávění o novou postavu zavětříte mnohem dřív, než se k němu obě dějové linie začnou sbíhat. Namísto toho, aby o podzimu života vypověděla bez předsudků a přehánění, jak nejspíš zamýšlela, dělá z něj Sandra Nettelbeck strohým stylem vyprávění období, kterému úplně chybí šťáva. 65%

4*inu stárnu (se skoro padesátkou na krku), když se mi čím dál více líbí a jsou mi bližší podobná témata. Nepřijde mi, že by příběh byl pojatý přehnaně sentimentálně a tlačilo příliš na city. Spíš to jde vše přirozeně, prostě jak život dává tak i bere a přese všechno je tu dost místa na optimismus. Prostě milý lidský příběh, který ústřední dvojice zvládla zahrát bravurně. Krásné čtyři hvězdičky a doporučení zejména starším divákům.[ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ]

Myšlienka filmu je pekná a tiež ide o slušne predostretý problém medzi otcom a synom. Avšak vmiešavanie sa do toho zo strany Pauline mi prišlo miestami až moc vtieravé. Ja by som ju poslal do hája. Tiež nedokázala dodržať slovo, ktoré dala starému pánovi. Pre mňa to nebola sympatická postava, no Clémence Poésy ju hrala bravúrne. Tiež je tu dosť zbytočných a šedivých dialógov, ktoré keď si nevypočujete o nič neprídete. Priemer.60/100

„Co se stalo, Matthew?!“ - „Zkazil jsem pokus o samoléčbu.“ - „Co to znamená?“ - „Že jsem pozřel příliš tabletek na spaní. Anebo málo. Záleží, jak se na to díváš.“ Režisérka se stejně jako v předešlé Helen může opřít o herce. „Američan“ Caine sice působí britsky, ale hraje výtečně. Casting se vydařil jak v případě Poésy, tak Anderson (i na malém prostoru se až překvapivě vyřádila), jen Kirkův syn byl nesympatický. Líbil se mi ale poměr komedie a dramatu (střídání vážných, emocionálních scén s odlehčenými nijak neruší). Nechybí ani trocha té myšlenkové potravy, zdařilé dialogy a milá, místy křehká, melancholická atmosféra (závěrečná píseň Norah Jones ji přesně vystihla). Jen škoda, že po cca hodině a půl přijde moment, jenž mnohé pokazí, a trochu zazdí i hrdinčinu motivaci, která už tak byla na hraně. Jinak spokojenost, za mě slušné 4*. „Víš, jací jsou chlapi.“ - „Ne, jací jsou?“ - „Všichni stejní. Zírají na tvý kozy a tváří se, že ne.“ - „Doufal jsem, že já takový nejsem.“ - „Ty jsi jinej. Proto jsem s tebou ráda. Zíráš na mě bez důvodu.“

Velice pěkně udělané psychologické drama, v němž se skvělými dialogy diskutuje o otázce smyslu života, o váze přátelství a o lásce. Film má velice pomalý děj, což není na škodu a velice se to hodí. Michael Caine i Clémence Poésy jsou skvělí. Konec sic byl od druhé poloviny filmu předpokládatelný, byť jsem ho nijak nevyčítal a seděl. Dobrý hudební podklad i Paříž. Jediné, co bych malinko vytkl, je až trochu moc opakující situace, ježdění sem a tam a vzájemné minutí.