Pan Batignole (2002)

Svižně a šarmantně (snad i za války je to možné) natočený film. Gérard Jugnot skvělý jako herec i režisér. Přestože v něm objevují (téměř bez výjimky) standardizované charaktery a jsou také tak vykreseny, nejde předvídavost děje na úkor příjemného pocitu z postavy pana Batignola, kterého lze charakterizovat jako "obyčejného Francouze bez smyslu pro umění". Jeho proměna (pokud lze o nečem takovém mluvit) vychází z jeho podstaty:prostě okolnosti mi znemžňovaly být tím, čím jsem.

Nenapadny film, a tak veliky lidsky pribeh. Nejsou tady zadni hrdinove, ale obycejni lide, kteri nesjou cernobili, ale maji sve svetle a temne stranky. A svetle v hlavnim hrdinovi nakonec prevladnou. Doporucuju, francouzsky film, ktery umi i z tak narocneho tematu chvilema nechat divaka se chechtat.

Pohled na válku jinýma očima. Základ je podobný jako v Obchodu na korze. Loajalita pana Batignole ovšem končí s příchodem Simona. Při prvním setkání je Batignole jako Goldoniho sluha dvou pánů. Přestože má divoké sny (podříznutí řezníka působí morbidně), dokáže se rozhodnout správně. Hledání cesty pana Batignole k židovským dětem a jejich společná pouť do vysněného Švýcarska nabízí přes tragiku doby a příběhu i humornější scény ze života.

Na drama příliš legrační, na komedii příliš vážné.

Pan Batignole stále před něčím ustupuje. Před vzpomínkami, před svou nenažranou manželkou, vychytralou dcerou, bezpáteřním skoro-zeťákem. Jednoho dne se ale osud rozhodne dát mu zcela zásadní šanci získat zpátky svoji čest a sebeúctu.