Náhoda a násilí (1974)

Nevím, mne to útržkovité líčení osudů spisovatele v hotelu na pobřeží moře, který nejdřív hledal vilu (dům) a našel vílu (ženu, doktorku), štvalo už od začátku. Co jsem vůbec nepobral, byla ta uklízečka s gestapáckými manýry. Postavy mě nebavily, a pokud odhlédnu od netradičního pojetí obrazu, zůstane mi docela plytký příběh s plytkým poselstvím.(03.03.2023)

O spisovateľovi, ktorý napísal esej Náhoda a násilie. Hľadá inšpiráciu v malom mestečku na pobreží a ďalej skúma neznámych ľudí... Film je výpoveď o násilí v akejkoľvek forme a dáva ju do konfrontácie s najčistejším citom - lásky. Yves Montand je skvelý a znepojujúca drsná hudba berie dych. Bolo by však chybou očakávať rýchly dej, alebo výraznú akciu.(09.01.2023)

Škoda zvoleného plakátu, který může lákat na akční thriller, jenž se tady rozhodně nekoná. Hlavní postavou je spisovatel-kriminolog, autor eseje nazvané stejně jako filmNáhoda a násilí, přičemž lze říct, že na pozadí jeho příběhu i celý film taky funguje jako velmi originální a působivá esej. V nejeden moment se mi vynářely drobné asosiace na budoucí tvorbu Hanekeho (filmy se zamýšlením se nad vlivem násilí) a Kieślowskeho (v souvislosti s motivem všudypřítomné náhody). Oběti chronického násilí se často stávají zároveň obětmináhody, která (v našich slovanských jazycích i stavbou a zněním slova) nemá daleko odnehody(ať už úmyslné či neúmyslné) a obojí nemá daleko odnedopatření, jaká nám mohou ovlivňovat životy se stejně rizikovým dopadem. Od takového jednoho nedopatření z roku 1945, s řetězovými přesahy do současnosti, se odvíjí i celý mozaikově podaný příběh Laurenta. Vyprávění je od počátku maximálně pohltivé a odvíjí se především od obrazu včetně zajímavých střihů, precizního seřazení scén a osobitě podaných zkratek (např. obsah explicitně vynechaného rozhovoru v cele č. 8 pozornému divákovi snadno dojde díky retrospektivě z toho samého místa + díky několika sdělením před tím i poté)... I mnohé vedlejší postavy (kluk s prakem, empatický doktor, agresivní týpek z hajzlu), byť některé přítomné jen krátce, dokážou vhodit zajímavý střípek hodný k zamýšlení, ať už samostatně nebo v rámci celkové výpovědě, a vždy mají přesah k nějaké další scéně – okamžiku... Upoutaly mě i některé pravidelně opakující se výjevy (číslo 8 na několika dveřích) a celá mozaiková výstavba děje na mě působila nesmírně promyšleným dojmem, což jsem si ještě párkrát potvrdil po skončení, kdy se má mysl se znalostí celku stála vracela k nejednomu motivu i dodatečně. *** Vždy mě fascinovali režiséři, kteří než přičichli k hrané tvorbě, vykonávali dlouhodobě jinou profesi, a vypadá to, že točící novinář Philippo Labro by mohl být tvůrce přesně pro mě (viděl jsem od něj už jenLovce hlav, ale toho mám taky za plný počet). Tohle je krásně hloubavý, byť místy nepříjemný snímek, s vybroušeným osobitým rukopisem, a Labro vám v něm za pouhých 83 minut toho řekne mnohem víc, než mnozí současní artoví režiséři za nekonečné 2 až 3 hodiny.[90%](08.07.2022)

Priemerny tuctovy pribeh, ktory sa odohral v dost namakanych kulisach   : 67 %(19.12.2021)

Nadherné drsné drama vztahu od skvělého režiséra s perfektním hudebním pozadím slavného Colombiera...(26.10.2008)