Nadare (1937)

Zvolna plynoucí tempo Naruseho nedlouhého (nejen) rodinného dramatu, jehož závěrečná gradace nikterak nerozruší stávající tok, vzbuzuje dojem zákonitosti, s níž se vyvíjí, resp. v různých nabízejících se či zvažovaných možnostech větví, krize hlavního hrdiny, mladého manžela, který se zamiloval do jiné ženy a chce manželství ukončit, zaštiťuje se „papírovými“ pravdami, pod jejichž tíhou ztrácí schopnost vnímat věci bezprostředně. Tento způsob vyprávění charakterizuje film jako moralitu. Přes tento lehce didaktický sklon, zesílený věru nevelkorysou délkou, ovšem film – podobně jako další režisérovy snímky – nadchne schopností ve zkratce a přitom v úplnosti vystihnout psychologické i světonázorové ustrojení všech zachycených postav a smysluplně uvést diváka do děje, tedy sžít se s hrdiny a řešit s nimi jejich dilemata, jako by byly jeho vlastní. I to lze pokládat za moralistní strategii. Nedomnívám se ovšem, že k takovému účinku přispívá sám závěr: ten umožňuje různé výklady a další cesty hrdinů nechává otevřené.(05.12.2017)

Lavina (Nadare) se přehnala, naštěstí však udělala větší randál než škody. Nástup nové generace a odstup staré (zatím nedobrovolný) je vyjádřen vztahem otce k synovi, který zastává platnost pojmů jako je svobodné rozhodnutí, život bez přetvářek a pod., které se v japonské tradici dosud nepovažovaly za osudotvorné. Vyčítá mu: "Jsi chytrý a vyznáš se, ale tvé znalosti jsou tenké jako cáry papíru, hlavu máš plnou cárů papíru... A to je horší než podvádět ženu." Synek sice vyhazuje zadníma a promýšlí možné scénáře, avšak... však to známe. Který Goro by Fukiko odolal? Film však nemá tak "svěží dech" jako mnoho jiných filmů Mikia Naruse. Pomocný režisér Akira Kurosawa, poznamenal, že Naruse s ním nebyl úplně spokojen, pro něj to však byla dobrá škola.(06.03.2015)

LAVINA je studií jednoročního manželství, které se začíná kazit. Manžel váhá mezi láskou své ženy a přitažlivostí ženiny sestřenice.(Jde o lavinu citů)(27.03.2022)