Na Větrné hůrce (1970)

Ačkoli mezi první zvukovou verzíWuthering Heights(1939) a touto adaptací stejné předlohy Emily Brontë vznikla celá řada ještě jiných filmů a seriálů, tato produkce ve svém konceptu primárně reagovala na ten starší hollywoodský přepis. Britská pobočka American International Pictures se inspirovala úspěchem poslední verzeRomea & Juliea chtěli nabídnout další klasiku nové generaci. Pokud bychom měli zohlednit jen tento pohled, tak samozřejmě pokrok tu je, i v té banální technické rovině je to barevný širokoúhlý film, ale pořád se ze širší látky vybírá jen prvních 16 kapitol románu a hlavní pointa stále chybí. Ano, není to celé tak studiově vycizelované, herectví je generačně jiné. Ale podobně jako mnoho jiných ambiciózních filmů ze 70. let, i tytoWuthering Heightsbeznadějně zestárly. Pro milovníky sester Brontë je snad zajímavé to, že jen pouhý měsíc po začátku této produkce v Shepperton Studios začalo na stejném místě natáčeníJane Eyre.

Žiaľ ani toto filmové spracovanie knižnej predlohy ma nepresvedčilo o kvalitách príbehu tohto ľúbostného viacuholníka. Emocionálne poryvy, vášne, láska a nenávisť sa tu miesia za neuveriteľných podmienok. Oproti filmu z roku 1992 je príbeh podaný jemnejšie aj keď divokosť v Heathcliffovom srdci v Daltonovom prevedení zostáva. Produkcia je kvalitná a ani Timothy Dalton ani Anna Calder-Marshall sa za svoj herecký výkon nemusia hanbiť. S blížiacou sa tragédiou sa darí celkom dobre zahusťovať atmosféru, ale výsledok je aj tak vlažnejší.

V porovnaní sBúrlivými výšinamiz roku 1992 slabšie, herecky minimálne, pretože tam exceloval Ralph Fiennes, hoci Daltonovi sa tiež nedá vytknúť, že by nemal husté brvy alebo nebol dostatočne temný. Ale aj tá dramaturgia mi tu prišla taká slabšia. Je to priemerný film, ktorý nie je dokonale verný predlohe asi polovicu vynechal, no a rola Cathy nebola obsadená najlepšie, pravdu povediac, v istých polohách som tam šípil závan Downovho syndrómu.

Verzi z roku 1992 nazvanou Bouřlivé výšiny si pamatuji již jen matně, takže reálné srovnání nemám. Pravda je, že mladší verze je asi malinko lépe obsazena - z mého pohledu. Jinak ale dle mých poznámek vycházejí obě zhruba stejně dobře. Celkové prostředí se mi líbí moc stejně jako zachycená atmosféra. Příběh je další ukázkou způsobu tehdejšího života, kdy žena si musela vybírat dle postavení a buď na to muž měl či ne. Situace se ale může rychle změnit. Ovšem člověk často nezapomíná staré křivdy a muž tím spíše ne.

I když mám raději Bouřlivé výšiny z r. 1992 (moje oblíbená Binoche a hlavně fascinující Ralph Fiennes více odpovídají mé představě, jak by měli hrdinové tohoto díla vypadat), i toto zpracování se mi líbí. Emily patří k mým nejoblíbenějším spisovatelkám a je mi z tří sester nejbližší. Velká škoda, že všechny zemřely tak mladé. I jejich talentovaný  bratr. Emily pravděpodobně žádnou lásku ani neprožila, přesto o ní dokázala napsat tak nádhernou knihu.