My tři a pes z Pětipes (1971)

Za celý film jen dva pěkné momenty: 1. seznámení Tondy se svým strejdou (Augusta), 2. taneček Viktorie Čermákové v samém závěru. Ještě titulky jsou celkem nápaditě udělané. Hudba nic moc. Podobné (nebo i stejné) náměty má Fišer v dalších x filmech. Děti zde lezou po opuštěných štolách a lomech, za což by je rodiče zviksovali i v 70. letech. „Heleťte Koval, další film si natočit můžete, ale musíte tam dát taky nějakej ten vesmír. V tý Lucii to byla velká slabota!!“ 2:14 - vesmírná propaganda Mahdal Radim poletí na prázdniny do vesmíru: Saturn, Jupitern + létající talíř. / „Kde myslíš, že je střed Země?“ „Dole.“ / „Nikdo s ním nemluví, přece jsme přísahali. / „Myslíš, že na hvězdách jsou taky lidi?“ … „Hvězdy jsou daleko.“

Podivný názov filmu "My traja a pes z Pětipes" vo mne vzbudil zvedavosť. V prvom rade som si zistil, že obec Pětipsy skutočne existuje. Nachádza sa v okrese Chomutov, ktorý je súčasťou Ústeckého kraja. Je to maličká západočeská dedinka, v ktorej žije niečo okolo dvesto obyvateľov. No a kto sú tí traja, a čo je to za psisko, som zistil, až keď som si tento postarší rodinný snímok pozrel. V roku 1971 ho natočil režisér Ota Koval. Je to príjemný, pohodový, letný príbeh o školákovi Tondovi Houdkovi, ktorý odíde z hlavného mesta Prahy na prázdniny na zapadnutý vidiek do Pětipes. Malý chlapec z veľkého mesta tam zažije úžasné detské dobrodružstvá, na ktoré určite bude spomínať celý život. Ja však na tento film zrejme hodne rýchlo zabudnem. **

Normálně nemám nic proti infantilní zábavě v podobě dětských filmů... Kdy prostě zhruba víte na čem jste, ale tady je poměrně mizerný střih (vždyť často přechod mezi scénami/záběry je trhaný, jakoby na sílu střižený) a amatérský výkon hlavního představitele, který se často působil jak z kamene, či že by ho kamera oslňovala.25%

Kdyby tu filmy hodnotily děti, měl by tu větší úspěch. U těchto děl záleží na tom v jakém věku vás zasáhnou. Vedle dobrého řemesla, zachycení tajemna vesnice pro městského kluka z paneláku, řeky, party atd mě jako dítě přivedl k rybaření ač se v rodině nikdo nevyskytoval. Dnes v padesáti brodím řeky a jsem členem Ribišky družiny Tolmin ve Slovinsku :-)) Díky Pětipsy :-))

Jo, jo, kde jsou ty časy sladkého dětství. A dětství na vesnici je samozřejmě úplně jiné než to ve městech, odkud pocházím třeba já. A kde jsou ty časy, kdy jsme jako děcka sobotu co a sobotu a neděli co neděli sedali k podobným filmům a snili o takových dobrodružstvích. Dnes už to ty děcka ani neznají a taky nic nezažijí. Jen internet, wifi, mobil, tablet a počítače. Zajímavá mamina byla i Helena Růžičková, která o dost let později hrála maminu znovu tentokrát ve Slunce, seno.