Hlas divočiny (1972)

Veľmi dobrá adaptácia dobrodružnej klasiky Jacka Londona o neľahkom osude psa Bucka na aljašskom Klondikeu uprostred zlatej horúčky, zarámcovanom príbehom Johna Thorntona. Produkcia nie je síce veľkolepá, ale celkom verne zachytáva atmosféru nehostinnej Aljašky a ľudí opojených zlatom. Samotný príbeh by si zaslúžil väčší priestor, pretože strihačove nožnice dosť výrazne zasahujú do kontinuity príbehu. Napriek tomu je dej pochopiteľný a má dostatočný spád. Charlton Heston má tú správnu charizmu dobrodružného chlapíka a ani ostatní herci nekazia svojim postavám renomé. 75%

Moc pěkný dobrodružný příběh z doby zlaté horečky na Klondiku, Charlton Heston i Raimund Harmstorf jsou sympaťáci, krásná i krutá příroda, no a čtyřnohý přítel Buck mě měl hned od začátku, nádherné psisko.. Michèle Mercierové to sekne, na její hezkou tvář se dobře kouká.. U mě dnes večer filmová spokojenost..P. S. Už nikdy nebudu nadávat na ošklivé počasí..

Když mi naši kdysi pořídili kazety do walkmana s povídkami Otakara Batličky, okamžitě jsem se zamiloval do podobných dobrodružných příběhů. A pak jsem někdy v pubertě viděl jednu z adaptací Bílého tesáka. Jack London psal také úžasné příběhy a navíc z nesmírně atraktivního prostředí, které jsem strašně toužil vidět. Byť v každém kladl důraz na kruté životní podmínky a drsné prostředí. Hlas divočiny se točí kolem zlatí horečky, která v jistou chvíli USA zasáhla. Lidé doslova šíleli po zlatě a jak už to tak bývá, byli ochotni pro něj udělat cokoli. A právě při složitém putování napříč hlubokým sněhem a pustinou pokrytou ledem potřeboval člověk někoho, na koho se mohl spolehnout. Člověk to nebyl vždy. Ale pes, ne náhodou označován jako nejvěrnější přítel člověka, nikdy nezradí. Režisérovi se povedlo zachytit americký sever opravdu věrně. Se vší krutostí, kterou mnozí ke zvířatům oplývali (a že jsou některé scény téměř až nekoukatelné), se vší tou obroušeností lidských charakterů. Ukázal divákovi, jak snadno se v tehdejší době a někde tam dalo vítězit, ale zároveň i prohrát. A jak tenká hranice mezi tím byla. Je fakt, že Hlas divočiny už trochu působí, jako by se spisovatel opakoval, ve skutečnosti byla právě tahle kniha vydána před Bílým tesákem.

Na ledových prériích, pod sluncem z jantaru... Sbíhaly se jim sliny na mls karátový, "kaňon koňakový," jenže zvlčili, a slízli tak akorát šek na kar, za své činy. Zatímco on, bezbranný, tlapek nespoutaných zúročil, sáhl si na své kouty, přičichl k vůni ducha polárkové luny, rozvil toužebnou ódu pudových las otčiny.

Knížku jsem nejspíše nečetl a pokud ano, tak mě asi moc nestrhla, že si ji nepamatuju. A totéž se dá říct o filmu. Nejsem úplně fanda podobných "pejskových" filmů a je to jen taková směska různých příhod spojená právě psem Buckem bez pořádného příběhu. Na druhou stranu se tomu nedá nic vytknout. Mrazivá a krutá Aljaška, pejsi i vlci jsou roztomilí i brutální, hudba je krásná, Charlton Heston v hlavní roli drsného dobrodruha je neselhávající jistota a v roli cílevědomé obchodnice mírně odvétající Angelika je taky slušná. Atmosféra, herci i všechno kolem fungují, u brutálních soubojů psů či "tréninku" Bucka jsem přivíral oči a říkal si, že tohle by dnes (díkybohu) neprošlo. Nenudil jsem se, doplnil si vzdělání u solidně natočeného filmu, na 4* mi to stačí. Dobrodružný film roku 1972.