Můj život s Bohuslavem Martinů (2021)

Jakubu Sommerovi se uměleckými prostředky hraného filmu podařilo vytvořit dokument, který pojednává i to, co je jazykem protokolu nezachytitelné - uměleckost skladatelovy osobnosti,  nadčasovost jeho díla. A spolu s tím v působivé zkratce i základní data a skutečnosti jeho světoběžnického a pohnutého života. Velkému Čechovi se po zásluze dostalo další velké posmrtné pocty. A české kinematografii postčeskoslovenského období špičkového díla s dúvodnou nadějí na klasickou nadčasovost.

Dokument dokáže srozumitelně popsat skladatelův život i pro člověka, který o něm slyší prvně. Ze začátku má pomalejší tempo, což se ovšem postupem času projeví, protože v určitých úsecích působí osekaně a zmateně. Film skvěle zvládá popsat charakter nejen skladatele, ale i osob, které v jeho životě sehrály významnější roli. Dokument taky skvěle zvládá nastínění situace ve světě. Herecké výkony nebyly nic převratného a konkrétně u Terezy Hofové, která sice podala skvělý výkon, co se týče přízvuku, ale z jejího obličeje nevyčteme prakticky žádné emoce a za celou dobu dokumentu se její výraz snad ani nezmění. Velice zajímavým aspektem dokumentu byl mix autentických a natočených záběrů. Vizuál díla byl skvělí, jak kamera, tak i střih byly nápadité a po celou dobu dokumentu nás doprovází skladby Bohuslava Martinů. Bohužel skladby nijak výrazně nezlepšovali nevýraznou atmosféru. Dokument ve mně po zhlédnutí nic nezanechal a ani v průběhu jsem necítil žádné emoce (ale to je nejspíš dost subjektivní záležitost).

Poměrně šťavnatý dokument. Místo suchopárných fotek a faktů se snaží poskládat život slavného skladatele za pomoci pseudovzpomínek jeho ženy a jeho přátel. Má to šmrnc, je to dobře zahrané, dramaticky to odsýpá – ostatně, jeho život byl velmi zajímavý. Menší prostor dostává dílo, spíš se zmiňují souvislosti, ve kterých ta či ona skladba vznikla, než samotná hudba. Vyvstává tak před námi portrét umělce, který měl své chyby, není to rozhodně žádný pomník předkládaný dítkám na základce. Byl to velký skladatel, ale byl to taky člověk (chuděra ta jeho francouzská švadlenka, ta ho musela mít ráda a být s ním hodně trpělivá). SHRNUTÍ: Když nechcete být ve společnosti za vola a vědět o Martinů o maličko víc, než že se narodil na kostelní věži v Poličce.

Nad očekávání povedený hraný dokument o skladateli Bohuslavu Martinů z pohledu jeho ženy. Možná i proto mi v něm přišla výraznější Tereza Hofová než Petr Stach. Hraný film na toto téma by byl velmi drahý, ale pokud chcete celý život slavného skladatele jako na dlani v hodinovém balení, tak to asi o moc lépe zvládnout nešlo.

Hraný dokument Jakuba Sommera mapuje příběh hudebního skladatele Bohuslava Martinů, jednoho z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů. Dokument vznikající v koprodukci s Českou televizí je z velké části inspirován stejnojmennou knihou Charlotte Martinů, vdovy po Bohuslavovi Martinů a krom archivních záběrů především využívá právě hraných scén a předvádí velmi zajímavý dokument, který rozhodně stojí za pozornost.
Sluší se jen dodat, že je život Martinů v podstatě odvyprávěn velmi stručně v kostce. Dokument trvá pouze hodinu, některými momenty autorova života možná proletí až příliš rychle a některé jeho vlastnosti a životní postoje sice načrtne, ale úplně nedovypráví. Přesto to ovšem celé funguje jako shrnutí života i osobnosti Martinů v kostce, kdy to celé především stojí na onom pozoruhodném audiovizuálním zpracování.
Režisér a scenárista Jakub Sommer se mohl opřít o půvabnou kameru Viktora Smutného, poutavou výpravu Jana Vlčka a také do hraných rolí obsadil ty nejlepší možné herce. V součtu možná Bohuslav Martinů není v rámci hraných pasáží tak výrazným charakterem, Petr Stach je ovšem přesto ve své roli dobrý. Výraznější jsou ovšem Ondřej Kavan jako přítel Martinů Šafránek a Tereza Hofová jako osudová Charlotte, která do své role dává vše i díky výrazné snaze o francouzský přízvuk, který ovšem v součtu nepůsobí nuceně.
V součtu celý dokument působí jako příběh někoho, kdo sice pocházel z malých poměrů, svým talentem si ovšem dokázal podmanit svět. Sommer ve svém dokumentu dokáže shrnout status Martinů z dnešního pohledu a skutečně předvést odvyprávět jeho zajímavý životní příběh. Nejsilnější jsou poté momenty, kdy se divák dozvídá o tom, jak Martinů reagoval na socialismus u sebe doma a jak těžce snášel politické procesy ve své domovině i nástup Mccarthismu v USA.  V lehkém náznaku poté dojde i na to, že Martinů jako každý nebyl úplný svatoušek, snaha dokumentu je ovšem především zdůraznit jeho velikost a významnost. A tu dokument zcela prodává. Jde o povedený hraný dokument, který patří mezi ty lokálně nejvýraznější v uplynulé době. Povedená práce a především funkční pocta hudební ikoně, která v jistých momentech dokáže i ideálně dojmout......