Bob Dylan: Úplně neznámý (2024)

Nějak mě to nezaujalo a neodrovnalo tak, jak bych možná od Mangolda třeba po Walk the Line či Le Mans ´66 čekal. Jak se sluší, je tam nějaká ta mjúzik, což o to, to nebylo nejhorší a asi je to to, co ten film z větší části odtáhlo. Ale o tom, jak se Mangold, resp. casting trefil třeba do J. Cashe, by se dalo s úspěchem pochybovat, no a představitelka Joan Baez… bych řek, že Joan Baez zamlada moc podobná taky nebyla. A hlasově byla Joan někde docela jinde. Jinak se tam v podstatě nic moc neděje, teda kromě toho, že každý vyhulí tak dva kartony cigaret. Timothée Chalamet buď kouří, brnká na kytaru nebo čumí jak prase po první ráně a nesrozumitelně  drmolí něco, čemu nemůžou rozumět ani ti, kteří vládnou jazyku amerikanskemu. Ten děj/neděj směřuje k Dylanovu poněkud kontroverznímu vystoupení na festivalu v Newportu, kterým to vlastně končí. Celé to vede tak nějak odnikud nikam, což je vzhledem k Dylanovu životu i jeho dlouhé kariéře tak trochu škoda. Myslím, že víckrát to vidět nepotřebuju.

Velmi pěkně zfilmované a příjemnými uklidňujícími tóny kytary se to jenom hemží - proto se film hodí na poklidný večerní relax. Timothé ztvárnil emecionální rozkol zhrzeného umělce na jedničku, i když vokálně to bylo dost nad jeho možnosti. Příběh se soustředí na Dylanův přechod z akustiky na elektriku, který nebyl jeho stávající fanouškovskou základnou přijat kladně. Příběh končí v roce 65 koncertem v New Portu, kde učinil finální rozhodnutí a začalo nové období Dylanovi kariéry. Film nicméně končí dle mého soudu až zbytečně brzy - Dylanův život i v dalších fázích je protkaný životními událostmi (nehoda na motorce, křesťanské období, Never Ending Tour). Hvězda dolů je tedy spíš z mého zklamání z plně nevyužitého potenciálu, protože pochybuji, že se k tomu někdo v brzké době vrátí. Každopádně doporučuji nejdříve shlédnoutWalk the Line (2005), jelikož Johny Cash se ve filmu také objevuje jakožto velká inspirace Boba Dylana a musím říct, žeJoaquin Phoenix (nar. 1974, Portoriko)to odzpíval o poznání líp.

Upřímně jsem nečekal to, že se během života Boba Dylana natočí životopisný film o jeho umělecké tvorbě. Dylana považuju za člověka, který nechce moc mluvit o svém soukromí a je takový svůj a myslel jsem si, že s životopisným filmem může mít velké problémy (evidentně ne). Film popisuje hlavně začátky mladého hudebníka Boba Dylana, kterého skvěle hraje Timothée Chalamet. Celé je to ale velmi dobře natočené a tak delší stopáž filmu uteče jako voda. Režisér James Mangold opět dokázal, že umí natočit velmi kvalitní životopisné filmy (připomeňme nedávný Le Mans´66 nebo výborný Walk the Line). O písně zde není nouze (řekl bych, že tvoří tak 1/5 stopáže), takže pokud vám Dylan není cizí, určitě se vám film bude líbit 8/10

Asociálny sebec, ktorý chrlil jednu pieseň za druhou. Skratkovité vyjadrenie o niekom tak svetovo významnom? Ale takto mi Boba Dylana James Mangold predstavil. 70% času je o hudbe, 20% o ľuďoch okolo neho a len minimum času mi bolo prezrádzané prečo bol Bob taký Bob. Timothée Chalamet predvádza veľmi presvedčivý revival a Edward Norton zasa dokonale zhmotnil "hudobného kresťana". Ja som sa však chcel dozvedieť čo najviac o človeku. Nečakal som až takto dominantné koncertné pojatie. Autentické, ale pre mňa emočne vyblednuté.

Nezdielam vseobecne nadsenie z tohto filmu, su to take lepsie tri hviezdicky. Nie som fanusikom Dylana, ale to by nebol az taky problem, skor mam pocit, ze ta tema nie je az taka extremne zaujimava, aby sa z toho natocil film, resp tvorcom sa nepodarilo urobit ju dostatocne zaujimavou. Myslim, ze vztah Boba a Joan bol komplexnejsi ako vo filme, na druhej strane vztahu so Sylvie sa dava viac priestoru, ako by si zasluzil. Pacil sa mi trojuholnik Dylan-Seeger-Guthrie, ktory celkom fajn vystihoval prechod medzi starym a novym svetom.