Moravská Hellas (1963)

Vachkův dokument o tom, jak zaniká folklór a že to, co se už tehdy za něj považovalo, jím ve skutečnosti není a je to jen jakýsi komerční odvar. A do toho zde blbnou bratři Saudkovi, kteří vedou rozhovory hned s několika rozhovory s místními. Téma je to zajímavé a skvělé, ale zpracování - byť své plusy má - mě zrovna neoslovilo. Kamera sice místy má přímo mistrné záběry, ale pak jsou tu ty iritující přesvětlené obrazy a jestli v nich byl umělecký záměr, tak mi nepřijde dobrý a nebo jsem ho jen nepochopil. Ani mi to až na jednu scénu nepřišlo silné, jak bych očekával. Zase je ale hezké vidět, že se Vachek ve svých začátcích (než zgodardovatěl (nebo zblbnul, přeberte si to jak chcete) dokázal soustředit na jedno téma a natočit dokument jenom o něm. To už by dneska asi nedal. Celkově to vidím jen na lepší 3*.

Ještě se mi nestalo, abych sundala hodnocení z maxima do nuly, ale po mnohaletém přemítání o smyslu "Moravské Hellas“ jsem se rozhodla být sama k sobě upřímná. Můj odmítavý vztah k dokumentům obecně na to nemá žádný vliv, ani fakt, že ty Karla Vachka mimo "Spřízněné volbou“ považuji za nedívatelné a slušně řečeno strašlivé. Nemluvě o tom, že toto není žádný dokument, ale pseudohraná fraška. Takže: dokumentární hodnota Vachkovy střihové srandičky ze Strážnice je nulová. Nevím, co původně měl v plánu natočit, netuším, jaký byl jeho záměr a zda nějaký vůbec měl. A hlavně: vůbec mě to nezajímá. Nevěřím tomu, že chtěl ukázat úpadek folkloru na jižní Moravě nebo jeho snaze společensky provokovat. Provokace totiž by měla vést k diskuzi a polemice, nesmí sama o sobě už názor formovat, předložit a vnucovat. Když Jaromil Jireš předvedl prostřednictvím "Žertu“, že folklor Moravského Slovácka je utopen v komerci a přežívá už jen ve folklorismech, svedl poměrně laskavým způsobem a bez urážek diváka přimět k zamyšlení… Chápu, že pověst okamžitě trezorového debutu, která "Moravskou Hellas“ provází, utváří názor na dílo i samotného autora, chápu stejně tak obdiv jeho studentů. Ale za sebe můžu říct jediné: že režisérem hluboce pohrdám za neslušný způsob, jakým zneužil místní obyvatele, naprosto netušící, čeho se stanou součástí. Ve Vachkově výsměchu nevidím ironii ani filozofii, jen hulvátství.

Karel Vachek byl a je specifickým filmařem. Moravská Hellas by se dala charakterizovat stejně. Kritický pohled na slavnosti ve Strážnici je zajímavý, líbí se mi hlavně formální stránka filmu - zaujal mě například vyšisovaný obraz, který je metaforou k samotné povaze současného festivalu. Vachek si nebral servítky, přesto mě někteří jeho současníci baví více. Jako alternativa je to však více než přínosné.

Pozoruhodná koláž vyprázdněných názorů a myšlenek, která v riskantní zóně mezi dokumentem a hraným filmem s ironií tepe do každého namanuvšího se terče. Ušetřena není ani generace folkloru neznalá a folkloru tudíž neholdující. Dva mladí "reportéři" jsou navlas stejní (jako všichni mladí?) a v úvodním záběru dokonce splývají s umělými panďuláky. Vachek skutečně byl odvážnější než Forman nebo Passer, ale cpát tento fakt do popředí s vervou, jakou projevil v cyklu Zlatá šedesátá, by vážně nemusel. Škodí sám sobě.

Vachkův absolventský film je takovým autenticky neuctivým pohledem do zákulisí folkórního festivalu ve Strážnici a lidového umění vůbec (nejen na Slovácku). Některé scény vypadají naprosto ploše a vyšisovaně, jiné mají docela slušný obraz. Těžko říci, zda to bylo použitým materiálem, nebo umělecký záměr. Škoda, že ČT (v den voleb) nedávala radši Spřízněni volbou.