Miluji tě k sežrání (2001)

Trouble Every Day je temná a smyslná exkurze do hlubin neovladatelné touhy! Film má takovou hypnotickou a znepokojivou náladu a naprostou trefou je výborná hudba od britské kapely Tindersticks. Ty melancholický tóny dokonale podtrhujou pocit beznaděje a neovladatelného nutkání, skvělý! Líbilo se mi to, je to artový film, který není fakt pro každého (je to vidět na zdejším hodnocení, které je naprosto mimo), ale pro diváky co mají rádi filmy Davida Cronenberga nebo Julie Ducournau je to zážitek.

Tento film ma, onehdy pred cca 20timi rokmi, keď som ho videl prvý krát, istým neopísateľným spôsobom uhranul. Aj táto druhá projekcia po rokoch ma dosť bavila. Nemyslím si, že Prúser každý ďeň úplne patrí do škatulky horor. Skôr je to dráma. Ano je to pomalá, podivínska, animálna úchylárna o fine young Cannibals. Asi mám niekedy pre takýto typ chorého filmu slabosť. Rozhodne to nie ďalší primitívny slasher horor o sexuálnych maniakoch, čo zožerú to, čo pred tým pretiahli a to kvitujem. 63 %

Pokus o umelecký presah bohužiaľ nevyšiel, nemá to totiž potrebnú silu a hĺbku. Celé je to jedna veľká nuda, s topornými hercami a veľmi plytkým dejom. Pritom je tento film spájaný, ako jeden z prvých, zo slávnou vlnou New French Extremity (keď to ale porovnám napr. s Martyrs, vidíme, že tento subžáner prešiel už odtvedy veľký kus cesty). Pamätám si, že v našich krajoch svojho času film spôsobil celkom solídny hype. Snáď s remeselne zdatnejším tímom, by to mohlo byť o niečom inom. Za sleazy vizuál a celkom fajn hudbu za jednu hviezdu.

Máme v sobě skutečně každý zakotvené kanibalské choutky? Tohle chce (možná) naznačit film francouzské režisérky Claire Denis Miluji tě k sežrání. Profláknutý kontroverzní film posbíral velmi rozpolcené reakce, který mnoho lidí jednoduše nenávidí a už během svého uvedení na Filmovém festivalu v Cannes roku 2001 bylo jasné, že Miluji tě k sežrání rozdělí společnost. A dává to smysl.

Erotický hororový thriller rozhodně není takovou katastrofou, jak by ho chtělo prodat třeba aktuálních 26% na CSFD. Mnohem více k filmu sedí třeba takové hodnocení na Rotten Tomatoes s 49%, adekvátně poté Metacritic s 40%. Miluji tě k sežrání má opravdu daleko k těm vyloženě nejhorším filmům všech dob a divák ho tam automaticky nemůže tak snadno zařadit i kvůli tomu, že tam člověk vidí alespoň to, že Denis točit umí. Samotný námět poté určitě potenciál měl a téma o zakódovaných kanibalských choutkách v lidském organismu by mohlo být klíčem například k zajímavým filozofickým pohledům. Jenže nic z toho Miluji tě k sežrání nemá. A ve finále nejvíc film zabíjí právě vyprávění celého příběhu.

Miluji tě k sežrání možná do hororového žánru v jistě formě přineslo svěží vítr a divák se ve filmu klidně může snažit najít různé symboly, ve finále to ovšem celé nestačí k tomu, aby se Miluji tě k sežrání dalo ocenit jako dobrý film. Ze samotné látky a atmosféry se toho ve finále moc nevytěží, pár násilných scén s kousáním tomu všemu moc nepřidá a ve finále film snadno vyvolá pocit ´´ rádoby uměleckého filmu, který má strašný přesah ´´. Což pochopitelně neznamená, že na samotném počátku by tam jistý přesah a snaha ten přesah převést do celistvé fungující podoby nebyl. Jen to ve výsledné podobě není dvakrát vidět.

Celý scénář je jednoduše jalový, hlavní myšlenku prodat nedokáže a samotné postavy na tom nejsou o moc lépe. Problém tak ve finále je i s představiteli hlavních rolí, kteří sice nejsou špatní, po chvilce se ovšem ukáže, že Vincent Gallo ani Tricia Vessey vlastně nemají co hrát. Je ve finále jedno, že by jim divák z fleku ty lidi s perverzními choutkami uvěřil. Ty postavy jsou totiž ploché.

Miluji tě k sežrání proslulo i díky kontroverzním scénám, těch ovšem v součtu také vlastně moc není. Denis v podstatě točí psychologické drama, které jen místy vybočí z řady a dojde na stříkání krve a jeden skutečně výrazný sex. Přitom se ovšem nedá říct, že by psychologická rovina fungovala. Zároveň se přitom skutečně nedá říct, že by Miluji tě k sežrání bylo pouze rádoby artový film. Ty stavidla tam totiž jsou, slušná řemeslná stránka ovšem nespasí fakt, že Denis napsala společně s Jeanem-Polem Fargeauem skutečně plytký scénář, který ani pár světlých momentů ve finiši nespasí od faktu, že potencionální zajímavou myšlenku naprosto promarnil.

Dost možná by to chtěl být film, který diváka přivede k existencionální krizi. Dost možná by to chtěl být film, který diváka donutí k zamyšlení se sebou samým. Dost možná by to chtěl být film, který by chtěl něco vzkázat světu. Dost možná jsme všichni v hloubce naší duše sexuálně úchylní kanibalové. Dost možná je Miluji tě k sežrání skutečně nepochopený film. Možná!

Další film, co jsem jako mladší chtěl vidět. Na rozdíl od většiny uživatelů tady nepovažuji Claire Denis za špatnou režisérku. Nebo alespoň ne tak špatnou, jen k artovým filmům přistupuje jednoduše, ale to někteří současní režiséři taky a jsou zde za to neskutečně oslavovaní... Trouble Every Day má slušné herecké výkony, děj sám o sobě taky není vůbec špatný, naturalistické scén má působivé, styl kamery mi teda většinou nesedl, ale má světlé momenty. Na psychologii postav to taky chtělo ještě zamakat, jelikož o nich víme minimum. Takhle to zní, že toho vlastně není moc co vytýkat, ale nezmínil jsem ten hlavní problém, který dokázal ten film úspěšně zabít - atmosféra je na bodu mrazu. Dokonce jsem tu ani žádný pořádný pokus o ni nezaznamenal. Celý ten film se naprosto nudně a pomalu posouvá dopředu, nějaké oživení ve formě hudby či zajímavějšího zvuku se nekoná a díky tomu to nemá čím upoutat. A to zvlášť když trvá dobrou půlku filmu, než se něco začne dít. V tomhle ohledu to Denis skutečně dost pokazila. V rámci toho, čím ten film je, není obsahově vůbec špatný, ale vizuálně dokáže max. za krátký čas uspat. 2*