35 panáků rumu (2008)

Suverenne najlepsi film reziserky Claire Denis /Cokolada 1988, Patecni vecer 2002/. Nadherne pomale tempo, starnuci otec venoval cas dcere, ta sa o otca aj postara , tak to mam rad, vazit si rodicov, do toho nadherne pomnale tempo, perfektne dialogy a klud pohoda nocneho Pariza. Ovsem, Pariz ma i nebezpecne stvrte ako Northern 18th and 19th district hlavne v noci, potom ulice okolo Marx Dormoy, Porte de la Chapelle, La Chapelle, Porte de Clignancourt, Porte de la Villette. Montmarte paradoxne je relativne v pohode, policia tam hliadkuje a plno turistov. Reziserka aspon trochu mohla spomenut aspon verbalne - tieto nebezpecne zony - to len ako doplnenie info : 90 %

I malí lidé žijí velké životy. Alespoň zdánlivě. Film francouzské režisérky Claire Denis je nenápadnou, ryze komorní studií o proměnlivosti lidských vztahů, o dospívání, o osamělosti i o tom, že nikdy není pozdě začít znovu. Příjemné melancholické zázemí tohotoartovéhofilmu spoluutvářejí civilní herecké výkony hlavních představitelů i skvěle padnoucí hudební aranžmá v podání anglické kytarové skupiny Tindersticks.

Dráma s tichými hlavnými postavami (ale vraj v ďalších filmoch Claire Denis hovoria postavy ešte menej), ktorá sa snaží tváriť civilne. Priznám sa, radšej mám filmy s aspoň minimálnym dramatickým vývojom a prípadným konfliktom ako len pozorovať vzťahové napätie medzi postavami, hru tiel a ich mimikier. V tomto prípade mi to však až tak nevadilo. Našli by sa tu totiž momenty, ktoré ma celkom potešili a vytrhli z letargie, mám na mysli hlavne scénu z baru - tanec pri perfektnej muzike. A to čo predviedla pri tanci v tvári tá barmanka, tak to je presne to, čo mi u otca s dcérou chýbalo. Na druhú stranu, keď sa nad tým tak zamyslím, nebolo to zle natočené a aj režisérkin spôsob narábania s postavami bol celkom fajn, ale... keby mi len tí herci boli trochu sympatickejší. Nedokázal som si k nim nájsť cestu a možno aj preto sa mi námet odpútania sa dieťaťa od rodiča z tohto pohľadu a väzbou na konkrétne postavy zdal trocha banálny. Nebola tu žiadna charizma, žiadne fluidum, necítil som žiadne dramatické napätie a tým pádom sa nedostavili ani žiadne emócie. Bolo mi jedno ako to s nimi dopadne, len nech to už nejak dopadne. Otázka na záver - to vážne chceli zrušiť antropológiu na tej fakulte, alebo sa mi to len zdalo? Slabý priemer.55/100Videné v rámci - Project 52 Films by Woman.

tak tedy nevím, čemu někteří diváci podlehli, patrně docela umně budované atmosféře tohoto filmu. Mě ovšem při jeho sledování chybělo, že byl prakticky o ničem. A myslím si, že to bude problém většiny diváků, že nebudou schopni popsat žádný děj. A pokud filmu prakticky chybí příběh, je to podle mého tak zásadní problém, že ho nemohu lépe ohodnotit. Navíc ani použitá muzika mě ne vždy právě oslovovala a ta tu zrovna byla dost zásadní a fungovala na úkor slov. Velmi průměrné a velmi snadno zapomenutelné

Francouzské filmy mám rád, ale tento se vleče jako týden před výplatou a když už se tedy ke konci zdá, že se něco začíná dít, vidíme titulky. Dialogů je tady opravdu málo a tím je film nudný. Je docela zajímavý, že tady hraje 95% černochů a jestli to byl záměr, tak nevím proč. Nebo snad na tom předměstí žijí a u těch drah pracují jenom černí ? Teda ne že by mi to vadilo, ale je to divný.