Parchanti spí dobře (2013)

Teda pobrat, co se vlastně v tomhle filmu děje, dá jednomu docela zabrat. Bezprostředně po dokoukání nemám pocit, že bych měl úplně ve všem jasno, ale je mi to tak nějak jedno, protože mě ten film spíš celkově moc neoslovil. Přišel mi divný, protivně fragmentární a obsazený samými hnusnými herci, snad s výjimkou Chiary Mastroianni, u níž mi ale pro změnu přišlo skoro strašidelné, jak je podobná svému otci - já jsem celou dobu netušil, že jde o dceru Marcella Mastroianniho, ale pořád mi přišla strašně povědomá, a teprve s naběhnutím závěrečných titulků, kde se objevilo její jméno, mi to došlo. Za sebe si myslím, že to asi nemusí být špatný film - minimálně kamera a soundtrack jsou super - ale pro většinu lidí to asi bude nestravitelné. Minimální počet hodnocení i komentářů, které si zde film vysloužil, mě vede k domněnce, že návštěvnost v českých kinech byla asi minimální a že je tento film českým divákům v podstatě neznámý. Osobně se tomu nedivím a sám bych film asi radši nikomu nedoporučoval - sám jsem si k němu cestu nenašel a chuť vidět ho znovu není (naopak jsem si uvědomil, že koukat na film jen proto, že se vám líbí jeho plakát, asi nemusí být vždy úplně dobrý nápad).

Věřím, že Claire Denis patří k světové špičce a řada zdejších uživatelů jí křivdí ; přesto nemohu říci, že by se mi "Parchanti" líbili. Rozhněvaná režisérka, podnícena prý Faulknerovou "Svatyní", vznáší protest proti světu tvarovanému mužskými parchanty za mlčenlivé spoluúčasti parchantů v sukních. Její postoj zaslouží uznání, projev nikoli. Mnozí píší o divácky náročné skládačce, já viděl víceméně přímočarý, snad až zjednodušující příběh se senzačními rysy a útlou pointou na konci, pravda trochu cloněný osobitým rukopisem režisérky a její stálé kameramanky. (Agnes Godard točila tuším poprvé digitálně ; její obrazy ve vybraně neutěšených barvách souzní s obsahem díla, a zároveň se poprvé míjejí s mým cítěním.) Denis jako obvykle šetří výkladem, nechce se jí kázat ani pomyslně konverzovat. Tomu, kdo si na její sloh zvykl, není zatěžko v něm najít zalíbení. Jenomže pod modernistickou (nebo už módní ?) slupkou "Parchantů" se možná nachází méně, než bychom si zasloužili. Starý dobrý Chabrol také uměl měšťáka jaksepatří zostudit, a byla s ním větší zábava.

Film jsem shlédla 12.4.2014 v kladenském kině, bylo nás tam 13, což je na Kladno nadprůměrné. Píšu to proto, aby si někdo nemyslel, že hodnotím filmy, aniž bych je viděla. Splnil moje očekávání, nebylo tam nic nepochopitelného, způsob vyprávění prostě člověka nutí trochu víc přemýšlet, což je na dnešní dobu pro někoho zřejmě náročné.

Sorry, ale tohle byl ultra nesmysl. Ani po 100 minutách tak pořádně vlastně nevím, co se komu kde a jak dělo, jen tuším, ale z toho tušení mi vycházejí tak minimálně dva naprosto různé filmy. A ani po 100 minutách vlastně nevím, která ženská byla která. Děj skáče neustále sem tam, A když se film časem blíží ke konci a vy čekáte, že teď se objeví něco, co všechno vysvětlí, bum, je konec. Autoři jsou fakt Saláti. Škoda Vincenta.

Parchanti spí dobře (Salauds, Les) - Tak u tohoto opravdu temného francouzkého filmu musím říct, že jsem nejméně tři čtvrtiny filmu byl zcela mimo a nechápal jsem nejen motivaci postav, ale ani chronologické pořadí různých scén a kdo je kdo (například kolik různých ženských postav ve filmu vystupuje a jestli spolu mají navzájem něco společného). Asi tři čtvrtiny úvodního distributorského odstavce pro mě i po zhlédnutí filmu představovaly zcela nové informace... Nedoporučuji - Odpad!