Men of Crisis: The Harvey Wallinger Story (1971)

Z pozice neameričana, který Allenovu ještě nedávno nesehnatelnou raritu vidí hrozivých pětačtyřicet let po jejím vzniku, nemám šanci docenit všechny gagy, ale i když se politice většinou dost vyhýbám, pár tref do černého si Woody přeci jen připisuje. Ve chvíli, kdy začne vypravěč odříkávat životopis Harveyho Wallingera a začne tím, že otec zemřel při porodu, rozjíždí se kulomet hlášek, u kterého jsem slzel smíchy. Zbytek děje a pointování jednotlivých epizodek sice trochu hapruje a občas jen prošumí, ale za vidění stojí takováhle jednohubka každému, kdo rád znovuobjevuje Mistrovy kořeny.(25.07.2016)

Formu fiktivního dokumentu používá Allen dost často (počínaje snímkem Seber prachy a zmiz), v tomto případě se mu podařilo stvořit brilantní (politickou) satiru ve stylu, jaký u nás zvládá od dob České sody leda Petr Čtvrtníček. Smál jsem se celou dobu, nejvíc u vyústění scénky, kdy Allen jako Wallinger radí, jak změnit obličej prezidentského kandidáta, aby byl tento volitelný. Hra s dokumentem vygradovala v Allenově filmografii o dekádu později ve vynikajícím Zeligovi.(18.02.2016)

(76/2015) / Aj keď politické pozadie tej doby v US mi je známe iba matne Harvey Wallinger ma zabavil dokonale. Toto je ukážka toho ako sa má robiť politická satira. Plus ako bonus pre tých čo už majú niečo zo staršej tvorby napozerané je fakt, že už tomto kratučkom počine Woody ukazuje čo ho sere viac ako tá politika. Náboženstvo, ale predovšetkým vzťahy a sex samozrejme :). Ako fanúšika ma velmi potešilo, že film je momentálne dostupný. Oceňujem tento kus vysoko aj preto o akú raritu sa vlastne jedná (42 hodnotení na CSFD, 182!! na IMDb).https://www.youtube.com/watch?v=YxIvdtzfEPg(23.06.2015)

I když se tento 'mockument' týká novodobých amerických dějin, a to především prezidenta Richarda Nixona, není pro evropského diváka nijak nestravitelný, protože rozhodně nejde příliš do hloubky. Woody Allen se zde ztotožňuje do role Harveyho Wallingera, jenž je parafrází na Henryho Kissingera, tehdejšího ministra zahraničních věcí v Nixonově administrativě. Vtipně je zakomponován do různých montáží starých záběrů a úsměvně glosuje o tehdejším politickém vývoji a ambicích.(19.08.2014)

Patrně nejvzácnější Allenovka - satira Nixonovy administrativy natočená v mockumentary stylu. Film byl ještě do nedávna považován za "téměř" ztracený, k vidění byl pouze a jen v televizním a rozhlasovém muzeu (Paley Center for Media) se sídlem v New Yorku a Los Angeles, od 2.7.2014 díky jendomu dobrákovi tomu ale tak už není (neprozradil parchant jak se k filmu dostal!), nicméně, vzhledem k unikátnosti a nedostupnosti tohoto filmu, jsem byl samozřejmě zvědav jak to bude celé vypadat, odvařen jsem z toho nakonec zas až tolik nebyl, přesto že se tady našlo pár zábanvých linek, můj šálek kávy to ale přeci jenom není, takže nesoudím ani nekritizuji, to přenechám jiným.(10.07.2014)