Melinda a Melinda (2004)

But if you're somebody who's nobody, it's no fun to be around anybody who's everybody.Je život ve své podstatě komický nebo tragický? A představuje to za problém i pro někoho, kdo se neživí psaním scénářů? Ani jedna z obou Melind neposkytne odpověď, ale to asi nikdo nečekal. Bizarní je zjištění, že (alespoň ve Allenově podání) v tom není závratný rozdíl, částečně i proto, že se Woody neuchýlil k výrazým formálním obezličkám a vše se odehrává v rovině příběhu. Výsledkem je sledování dvou paralelních, velmi podobných filmů s trochu jiným hereckým obsazením a alternací hudby - Bártok nicméně nepřipraví o úsměv diváka pozorujícího legračně vycukanou hysterku, obdobně Cole Porter nevykouzlí řáchandu z bytí ke smrti. Hvězdička navíc za hereckou sestavu. Radha Mitchell, Amanda Peet a Chloë Sevigny v jednom filmu, wow. Kam se poděla scéna ve vířivce nebo alespoň na krbové římse ledabyle položené polaroidové obrázky?You feel we don't communicate? (...) Of course we do. Can we not talk about it?!

To paralelní vyprávění jednoho příběhu ze dvou perspektiv, respektive ve dvou odlišných verzích, je asi filmařsky zajímavé a opět potvrzuje, že Allenova kreativita měla vždy bezedné zdroje, nicméně přesto si vlastně nejsem jistý, jestli se mi to líbilo nebo ne. Už ta výchozí nepravděpodobná situace (respektive rámování celého filmu metodou příběhu v příběhu) mě poněkud iritovala, protože si nedovedu představit, že by si někdo u večeře dokázal takto odvyprávět souvislý příběh (a ještě u toho vést  hlubokomyslné diskuse o tom, zda je podstata života tragická nebo komická), a považuji to pouze za tradiční literární techniku (Dekameron, Canterburské povídky), kterou si zde Allen jen vypůjčil a o kterou vlastně zas tak nejde, protože stěžejní je zde využití jedné postavy - ztvárněné stejnou herečkou - ve dvou odlišných příbězích, z nichž jeden má být tragický a druhý komický. Osobně by mi to takto napsané bez znalosti filmu asi přišlo jako docela působivý nápad, ale v tomto konkrétním zpracování musím říct, že mi to přišlo bohužel divácky docela odtažité, a osobně jsem se dost ztrácel v té změti postav (k obsazení ale výtky nemám, vadil mi tam snad jen krajně nesympatický zjev Brooke Smith), jejich nezapamatovatelných jménech a nepřehledných motivacích - dokonce jsem měl problém se vůbec orientovat v tom, zda zrovna sleduji komickou nebo tragickou část (!), což je možná moje chyba, ale fakt je ten, že film to svému divákovi skutečně nijak neulehčuje. A když si člověk odmyslí všechny ty blbinky s formální stránkou, zůstanou mu vlastně jen notoricky známé Allenovy motivy, servírované zde ve stopadesáté variaci, což se někomu může stále líbit, ale mně osobně to v tomto případě spíše jen nudilo, a vybavovaly se mi jiné Allenovy filmy, které osobně považuji za zdařilejší. Titulní postava mi navíc nebyla moc sympatická a už jsem u Allena zažil mnohem hezčí herečky v hlavní roli, takže hlavně to srovnání s jinými Allenovými filmy je pro mě asi hlavním zdrojem přesvědčení, že už jsem od něj prostě viděl lepší věci, byť možná odvyprávěné zcela konvenčně.

Melinda a Melindajsou klaunovou hříčkou s prožitkem toho, čemu se říká láska. Klaun se rozkročil nad termínem dualita a zatroubil své úsměvné zamyšlení nad odlišností potřeb a vnímání života. Klaun sarkasticky odhaluje křehkou zranitelnost vnitřních světů, pocity nenaplněnosti a přizpůsobení se potřebám, a byť je rozdělení předkládáno klaunovou divadelní tezí o tragédii a komedii v kontextu se životem, jsou obě části díky sarkastické klaunově podstatě směle karikovány.Melinda a Melindasvítí rozvernou náladou, prokáží schopnost úspěšně pobavit, ale mezi vrcholy klaunovy tvorby nezasahují. Obětí klaunovy povznesené nálady a jeho škádlivého pokusu svátku tragédie s komedií je Melinda Robicheaux (velmi zajímavá Radha Mitchell), nešťastnice s vypáleným cejchem nevěrnice a kořist elitářského mužského šovinismu. Jednou je tak pro ni romantický idealismus jedinou přijatelnou normou, podruhé je po výkřiku zoufalství pokornější. Vede-li některá z cest i k naplnění? Hlavní mužskou postavou je tu Hobie (příjemný Will Ferrell), neznámý a nepříliš vytížený herec a muž v trpkém pocitu rozrůstající se prázdnoty manželství. Láska se šibalsky usmívá. Důležitou postavou filmu je Laurel (zajímavá Chloë Sevigny), bývalá Melindina spolužákyně a žena z vyšší střední třídy v citovém odcizení manželství, uzavřeného překotně mladým věkem. Potřeba intimního naplnění si zlomyslně kasá rukávy. Významnou postavou je Ellis Moonsong (zajímavý Chiwetel Ejiofor), klavírista a mladý a ctižádostivý hudební skladatel. Klaun vyhrožuje emočně konkurenčním střetnutím a nepokojně poskakuje. Výraznější postavou je zde Susan (příjemná Amanda Peet), Hobieho manželka a asistentka filmové režisérky s ambicí vlastního prosazení. A příležitosti se přizpůsobují potřeby i intimita. A k výraznějším postavám patří též Lee (příjemný Jonny Lee Miller), herec a Laurelin manžel, který své možnosti utápí v malichernosti a intimním vzdálením v manželství. Z dalších rolí: vypravěč tragičtějšího příběhu Max (Larry Pine), a oponující vypravěč komediálního příběhu Sy (Wallace Shawn), posluchači soupeřících příběhů Louise (Stephanie Roth Haberle) a Al (Neil Pepe), nejlepší kamarádka a spolužačka Melindy a Laurel v těhotenském stavu Cassie (Brooke Smith), její manžel a úspěšný právník Peter (Zak Orth), možný investor filmu, úspěšný a bohatý Steve Walsh (David Aaron Baker), nezkušená a mladá studentka herectví (Alyssa Pridham), Susanina režisérka (Katie Kreisler), Hobieho kamarád Walt (Steve Carell), neúspěšně navrhovaný nápadník a zubař Bud Silverglide (Geoffrey Nauffts), neúspěšně navrhovaný nápadník a okázale úspěšný zubař Greg Earlinger (Josh Brolin), Hobieho sok v lásce a pianista Billy Wheeler (Daniel Sunjata), či nepovedené Hobieho rande a s rozvodem dosud nevyrovnaná Stacey Fox (Vinessa Shaw).Melinda a Melindajsou lehkou filmovou hříčkou kabaretního klauna, aneb láska lidí má různé podoby, chutě a vůně. Stylově škádlivé klaunovo pobavení.

S filmy Woodyho Allena jsem to v nedávných letech zkrátka vzdal. Tak nějak jsem si říkal, že pro mě tento režisérský pojem filmy určitě netočí. Třeba se na stará kolena rozhoupu a po jeho stopách se jednou vydám a zjistím že to že mě jeho filmy nebral ve 30 neznamená že se mě nezačnou líbit třeba v 50. Uvidíme. Každopádně Melinda a Melinda pro mě nebylo žádné zlo. Sice jsem sledoval dva příběhy vyprávěné pokaždé trošku jinak, ale Will Ferrell mě ke štěstí vlastně stačil. 50%

Uznajte, takýto nápad po toľkých rokoch. To môže napadnúť jedine génia. Je náš život tragédia či komédia? Výborná Radha Mitchell, Will Ferrell opäť dokazuje, že mu tá poloha na pomedzí komedianta a dramatika fakt sedí a Josh Brolin ešte ako slizký vlasatý chlapík, ktorého tie najlepšie role ešte len čakali.