Maskot (1980)

Poľská legenda a kultovka, pamflet na komunistickú moc a mnohokrát vtipný, avšak našincom nie kompletne pochopený, pretože tu zaznievajú dosť detailné poľské reálie, s ktorými nie je zžitý. Na satiru ale niekedy stačí, že sa tam hovorí poľsky :)

Poľský Monty Python plný absurdnosti života v socializme. Viacero scénok veľmi pobavilo, škoda len niekoľkých slabších pasáži. Prekvapujúco satirizujúci pohľad na režim bývalý, berúc v úvahu že to bolo natočené v 81-om.

Poľská nadčasová reálne-socialistická satira, ktorú menej vnímavý alebo úplne ignorantský divák určite na prvýkrát "nepoberie" a bude sa mu zdať dejovo nezomknutá. Maximálne sa tak zasmeje na jednotlivých gagoch, ktoré v niektorých momentoch hraničia s genialitou. Bareja to páli na nepripraveného diváka zo všetkých strán a jeho zdanlivá filmová mozaika tvorí vo výsledku nesmierne ucelený a drsne komediálny celok. Vôbec sa nečudujem, že je to u našich severných susedov vnímané ako KULT. Zato som šokovaný z toho, že tento film zakúpila naša dobová kinodistribúcia a ešte si k nemu na Kolibe dovolili vyrobiť ŠPIČKOVÝ kinodabing nabitý absolútnou hereckou i dabérskou slovenskou elitou (Dančiak, Dočolomanský, Labuda, Bindas a mnohí, mnohí ďalší). Za päť "miśow". (31.10.2024)(31.10.2024)

Zatímco u nás se řešil nedostatek víček pro výrobu kečupu, v Polsku vznikla další fantastická satira a zdejší kultovní film, jehož ústřednímaskotmě do očí poprvé udeřil na obřím rockovém festivaluPrzystanek Woodstockv roce 2017 - tedy odkaz žije živě dodnes. Nemohu říct, že bych celkový děj tohoto vícevrstevného filmu zcela pochopil, ale jak píšu u mnohých Barejových komedií: primární jsou absurdní, zcela vykolejené až montypythonovské scénky beroucí si na paškál polskou společnost a komunismus, ke kterému se váže polský cit pro to, jak všechno obejít, vydělat, neuposlechnout, směnit za párek, vypít a prostě to nějak přežít, udělat si to v rámci toho marasmu "hezký", i kdyby mělo jít o sprostou vychcanost.(12.09.2024)

„Tradice našich dějin je obranná zeď... To je naše historie, jenž se nedá změnit.“Z mého první setkání s režisérem polských kultovních komedií Stanisławem Barejou si odnáším pěkné filmové obohacení i nejedno pousmání, ale bohužel zdaleka ne nadšení. Od počátku jsem vnímal, že jsou zde jisté vtipy (ať už situační nebo v nějaké replice) ukryté v téměř každé scéně, ale až na pár výjimek jsem se jim nedokázal moc smát a jako celek to na mě nefungovalo vůbec. Vnímal jsem i nejednu dobovou narážku a na pozadí vší té lidové srandy (na svou dobu) odvážnější obraz socialistické společnosti (asi jako když Věra Chytilová u nás ve stejnou dobu natočila Kalamitu či Panelstory). Trvalo mi ale dost dlouho, než jsem se dokázal naladit na stejnou vlnu s tvůrci, zvyknout si na útržkovité vyprávění bez výraznější jednotící dějové linky, taky si zvyknout na poměrně absurdní zápletky (jenž jsou tak trochu ze života a přeci až příliš specifické..) a hlavně orientovat se v tom množství postav, které zmizí a zase se znovu vrátí v jiné scénce na obrazovku. Asi v polovině filmu jsem už začal být úspěšně naladěn a ke konci jsem zjistil, že s přibývajícími minutami si tuhle polskou satirickou komedii užívám stále víc a víc. Možná to bude chtít ještě časem reprízu, nicméně 3 hvězdičky jsou zatím z mé strany maximum, které můžu dát. Už jen proto, že druhý den si zMaskotazřetelněji vybavuji jen fiakristu se stromky, zrádný šampon na odstraňování vlasů a absurdní výlet pašeráka v Londýně. Z té hromady scének trochu málo...65%(01.11.2020)