Martin Luther King: Víc než jeden sen (2022)

2. července 1964, po deseti letech boje, si myslel, že hnutí za občanská práva ukončilo rasovou segregaci v USA. Ekonomická nerovnost, nezaměstnanost, přístup k bydlení. Tato část jeho univerzálního boje proti chudobě je méně známá, ale rezonuje dodnes... Chicago 1966. Martin Luther King dává průchod svému hněvu a zoufalství. Přestože před dvěma lety dosáhl na jihu Spojených států zákazu segregace, vypadá zdrceně a sužují ho hluboké pochybnosti. Tato tvář Martina Luthera Kinga překvapivě upadla v zapomnění. Historie ji vymazala z kolektivní paměti a zanechala v ní pouze obraz úspěšného bojovníka za občanská práva, autora slavného projevu „Mám sen“. Tato slavná slova ale zastínila skutečnost, že Kingův skutečný sen se nikdy neomezoval jen na občanská práva. Vždycky přál spravedlivou Ameriku, kde už nebudou chudí. Jako revolucionář se socialistickými sklony byl přesvědčen, že dokud budou žít lidé černé pleti v bídě, nemohou se stát rovnoprávnými a svobodnými občany. Poslední roky svého života zasvětil boji za sociální rovnost, byly to bezpochyby nejtěžší roky jeho života. Bílá, rasistická Amerika, se ho snažila zdiskreditovat. Odvrátili se od něj politici, hluší k ekonomickým požadavkům černochů, ale i část jeho stoupenců, která přestala věřit v principy nenásilí. Tyto zapomenuté roky bojů vehnaly Kinga do spirály neúspěchů, depresí a osamělosti.