Marie Růžička (1994)

Já, když už pohádku, tak jednoduchou a přímou. Tady se do jednoho příběhu motají další větve a moc mne to nebavilo. Smál jsem se však digi trikům, za což tu desítku dát musím. Jinak z toho všude koukalo málo peněz. Pan Kotva se tu jen mihl dvakrát nějak po čtvrthodině. Pana Nárožného jsem zpočátku vůbec nepoznal. V celém „filmu“ nebyla jediná postava která by se mi jen trochu zalíbila. Takže zbylo jen těch deset za ty legrační digi triky. Ale protože jsem nepřeskakoval a nepřejížděl vyšší rychlostí, dám další desítku. Navíc drobátko pobavily některé kostýmy, tak proč tu dvacítku nedat.

Exaltovaný smích, tím film začíná a pokračuje, po většinou se neodehraje nic, co by působilo dobře. Jsem k pohádkám shovívavá, jejich smysl vidím v tom, že pomáhají uniknout, zasnít se a zapomenout na starosti, že nabízejí něco milého, hřejivého a s dobrým koncem. Zde se však někdo shlédl v postavě pyšného krále a excentrické čarodějnice, většinu prostoru věnoval jim. Jejich zlé úmysly jsou nepochopitelně hloupě naplňovány, to už si kladete jen jeden dotaz, ne jak to dopadne, ale kdo tohle psal. Vždyť od herců nezazní věta, která by za něco stála, shrnout veškerou moudrost do tří vět osvědčeného vypravěče s charismatickým hlasem je chabý pokus. Na první pohled to dobře vypadá, pod maskami a kostýmy jen houšť. Možná ani to ne.

Pohádka je skutečně bolestnou ztrátou času a co je horší, oplývá přitom docela silným hereckým obsazením. Přitom hned zpočátku diváka nabudí hlas vypravěče Lukavského, který se k pohádkám - respektive hlavně jeho hlas, vyloženě hodí. Zvláštní je také vidět Petra Nárožného v pohádce ve vážné roli. Ani zlé, ani komediální, ale jen a pouze vážné. Pak následuje zoufalé nic, které je vyplněno nepovedenými úklady čarodějnice a krále a ještě předtím až groteskním skákáním přes postel plnou lístků růží. Slabý je i úplná závěr. O to nepochopitelnější je záměr tvůrců narvat pohádku do dvou dílů. Být z toho jeden díl, možná by se jednalo o alespoň trochu dramatické dílo. Takhle jde především o mnoho minut nudy a dramatický konec.

Nejsem si jista, zda je tato pohádka v Nové nůši pohádek, nebo je v jiné pohádkové sbírce. Je to již drahně let, co jsem to četla naposledy, přesto některé rozdíly filmu i polozapomenuté předlohy tlučou do očí. Třeba samotné početí Marie, které v knížce sice je z plátku růže, ale ten její máti spolkla ještě v letu, dřív, než dopadl na zem. Tedy, král z toho nevycházel jako až takový pazdrát nehorázný. Myslím, že děti musí být zmatené tím, jak je to pojato v křesťanském duchu, zkamenělé slzy lotra po Ježíšově pravici, křížů víc než na Via Appia, zdůrazňování panenství Marie (samo o sobě jméno panenské), holubice a do toho se tam motá čarodějnice, která touží po spasení. Při tom, kolik prostoru má pitvoření šaška, je vyloženě škoda, že o tom, co trápí čarodějnici a kde se v králi vzala ta čistokrevná zloba, se nedovíme ani půl slova. Nemluvě o tom, že tady evidentně král páchá zlo pro zlo, což je pro mě vždycky nepochopitelné, čarodějnice jen jde za svým a není při tom ohleduplná. Není ale ani zdaleka tak bezohledná, jak by být mohla. Nedomyšlené je i to, že král se chtěl nechtěné nevěsty - švadlenky zbavit, nechal ji zatknout a za pár let z ní je dvorní švadlena. Alžběta, jako další zlo pro zlo, je v ději zbytečná, klidně by to mohla být jen "princezna co zítra přijede" a vůbec nic by se nestalo. Závěr je už potom jenom čistokrevná vražda logiky pro drama. Ke skoku přes ďábelskou propast nikoho nic nenutilo. Dalo se to v klidu a pohodlí obejít. Takovéhle záseky v mých očích vždycky z postav udělají nemyslící pitomce a takovým se dá fandit jen těžko.

Ponurá pohádka, s čarodějnicí Vilmou Cibulkovou a Danielem Rousem jako nestárnoucím králem, šaškem Davidem Suchařípou, odpornou princeznou Zuzanou Stivínovou, s naprosto nevýrazným princem Jiřím Kuldanem, hezkou Marií Růžičkou - Danielou Krhutovou a švadlenou matkou Ivanou Andrlovou, která i jako mladá vypadala staře. Kámen srdcelam a touha po věčném mládí, nedozírném bohatství a moci, skákání přes postel, zrození Marie Růžičky z plátku růže, její setkání s princem a zakletí. První část pohádky měla spád, druhá už byla bohužel o ničem. 3*