Marie Antoinetta (2006)

Stěhování do neznámého prostředí a nátlak na oproštění se od svých zvyků, ale i věcí nebo třeba psa. Vždyť vše bude lepší a větší, což Marie Antoinette nakonec vyslyší a využije, ale to až po dalším tlačení do rychlého dospění a porození dítěte, samozřejmě nejlépe chlapce. Po nezdarech, které okolí vnímá jako její chybu, přichází vyrovnání se se situací, to ale bylo smrtelnou chybou. Sofia Coppola dává Marii Antoinettě mnoho tváří, přičemž žádná nezůstane nepřístupná. Dokáže ospravedlnit, aby obžalovala, dala divákovi šanci poznat a přitom kladla velký důraz na atmosféru, měnící se s náladou hlavní hrdinky. Ostatní postavy takovou péči nemají, není to třeba, slouží jako doplněk pro pochopení příběhu Marie. Více se Coppola zaměřuje na opulentní život královského dvora, je to záplava sytých barev, kostýmů, nebo třeba dortíků. Bály klidně doplní rockovou hudbou, což jim ještě dodává říz. Podobně dynamická dokáže být i kamera, nádherné jsou ale i statické záběry na zámek nebo průjezdy kočárů.

Vizuálna estetika 18. storočia so všetkými tými zdobenými kostýmami a opulentnými interiérmi viac menej vyhráva nad nie až tak záživným a skratkovitým príbehom s minimom dramatizácie a plným emocionálnej prázdnoty. Kirsten v hlavnej úlohe mi na takúto rolu veľmi nesedí, nuž a zvolený sountrack mi k takejto dobovej dráme absolútne nepasuje. Teda okrem toho vizuálneho zážitku mi tento film nedal takmer nič. 55%.

Na první pohled vypadala Marie Antoinetta od Sofie Coppolo ještě trošku více fresh a odvážná než ve finále je. Cool intro slibovalo mnohé, ale nakonec se nám dostalo poměrně normální dobové drama až komedie s velmi zajímavým hudebním doprovodem. Historicky přesná Marie Antoinetta určitě není a ani nemůže být, takže bych tu žádnou kontroverzi úplně nehledal. Nicméně to není vůbec na škodu.

Bohužiaľ nezaujímavý pohľad do súkromia francúzskej kráľovnej, ktorá sa len tak preplavuje životom na kráľovskom dvore. Nadsázka v úvode ešte ako-tak funguje, neskôr sa však z toho stáva kostýmová nuda plná bálov, večierkov či operných predstavení a neprináša žiadny hĺbavý či aspoň vnútorný pohľad. Kirsten funguje tiež len v roli nadsázky, keď napr. nedokáže zviesť manžela v posteli či orientovať sa v množstve protokolárnych úkonov, kompelxne sa však na rolu Antoinetty príliš nehodí. A tá otrasná rocková hudba - na to som si nedokázal zvyknúť.

Kostýmová dráma je dokonale výstižný popis tohto filmu. Ono sa to ani veľmi nehrá na nejaké historické udalosti. Je to proste taký show-off maximálneho blahobytu a indiferencie voči všetkému mimo neho. Divák si už má len domyslieť, prečo to "všetko mimo neho" nakoniec rozpútalo revolúciu. Na jedno pozretie to nie je zlé, je to veľká pastva pre oči. Len tá boháčska nuda časom udrela aj na mňa.