Marian (1996)

Nejsem si jistý, jestli je ten film roztříštěný a skečovitý záměrně, aby ukázal hrdinovo nitro. A nebo je prostě jenom roztříštěný. Případně co z toho převažuje. Ale v důsledku to spíš funguje. Hlavně díky skvělé kameře. Která záměrně evokuje osmdesátkové snímání. A dobře zachycuje dobovou špínu. A dobré hudbě. Jinak problém filmů o cigánech bude vždycky ten, že jsou o cigánech. To znamená, že budou vždy představovat tezi a záměr. A vždy na ně bude také nahlíženo jako na tezi a na záměr. Rozhodně jeden z těch povedenějších filmů z devadesátých let.

Námětem zajímavý, ale nepříliš řemeslně dobře natočený snímek. Samo téma citové deprivace lidí vyrůstajících v rozvrácených rodinách a následně v chladné a odtaživé ústavní výchově, má svou sílu. Bohužel ji ale nemají představitelé a jednotlivé scény. Z obdobných snímků se mi víc pozdával spíšPasťákod Misaře ještě z 60. let.

Docela zajímavý film, ale přijde mi že nemá co do sebe. Děj byl ze začátku docela dobrý, ale bylo v něm několik momentů, které mi moc nedávaly smysl, hlavně konec mě hrozně zmátl. Protagonista byl trochu zajímavý, ale přišlo mi, že neměl žádné motivy. Herecké výkony byly většinou dobré, ale pár z nich se mi moc nelíbilo. Prezentace i hudba byly dobré, ale nebyly ničím výrazné.6/10

První půlka se mi překvapivě dost líbila. Prostředí děcáku je ukázáno sice mírně přehnaně, ale neměl jsem problém věřit jeho existenci a kromě toho ten film má i nejednu zajímavou a promyšlenou scénu, nějakou tu psychologii a dokonce i nestranné (!!) pojetí celkového tématu, což je něco, čemu bych nevěřil, že je toho Petr Václav schopný. Cesta ven je jednostranná šíleně, Nikdy nejsme sami je nikam nevedoucí depka s nikam nevedoucími osudy a Skokana je už teprve problém identifikovat, ale tohle byla jiná liga. Až už jsem se chtěl radovat, že Petr Václav dřív uměl. Jenže druhá půlka mě opět přesvědčila o opaku, jelikož v ní začala převládat přehnanost (v tom, co všechno se Mariánovi v životě přihodí), psychologie kamsi zmizela, takže jsem Marianovo jednání přestával chápat (ano, vliv okolí při vyrůstání, ale na to, co všechno tam udělá, je to malá výmluva), zmizela trochu i atmosféra a opravdu propracované scény a místo nějakého více vypovídajícího závěru to Václav celé zakončil odkazem na Truffautovo Nikdo mě nemá rád, protože nevěděl, kam dál. Kam dál vlastně ani moc nevěděl v té druhé půlce, prostě jen nějak zobrazoval Mariánův osud a tím to haslo. A ano, Nikdo mě nemá rád končí jak končí, ale tam to má svůj smysl, hloubku i sílu a hlavně jeho ústřední hrdina je na tom úplně jinak, než Václavův, takže tam "o tolik nejde". Je to škoda, začátek si mě získal, ale i tak mi to přijde jako nejlepší Václavův film. Sice chci v dohledné době vidět Il Boemo, které se úplně vymyká tomu, co kdy předtím natočil, ale mám z toho docela obavy, takže je i možné, že Marian pro mě i prvním z jeho tvorby zůstane... Slabé 3*

Je naprosto parádní ve zdejších komentářích vysledovávat jak se do interpretace toho filmu zrcadlí životní postoje jednotlivých recenzentů, především teda jejich přístup k romům (který bývá obecně hodně polaritní). Jedni v tom vidí prachsprosté omlouvání cigošské mentality nepřizpůsobivých, jiní vidí zlý systém který nekompromisně přetváří mladé lidské bytosti ve zločince.. a v té mnohovrstevnaté ambivalenci a škále polostínů a nejasností to sežvýká málokdo.