Paralelní světy (2001)

Další generační výpověď z přelomu milénia. Ondříček to pojal jakoSamotáře, Vorel jakoCestu z městaa Václav se zaměřil naParalelní světy. Zpětně je to zajímavý fragment různých vztahů, situací a typů, povah. Ale po všech těch oceněních nám to trochu vypadlo z distribuce a chybí pravidelné reprízy, aby něco takového přešlo do automatické kolektivní paměti.

*Míjení, odcizení * Paralelní světyjsou hodně dobrým vztahovým dramatem ve výborném hereckém podáníKarla Rodena a Lenky Vlasákové. Kryštofje nepochopeným architektem, rozumným, zralým… a snícím o vzestupu;Terezase zašmodrchala v krizi sebedůvěry a v pasivitě. Jsou spolu dlouho, co nevylučuje složitost v jisté fázi; nerozumí ani sami sobě, natož aby rozuměli druhému. Převalují se beze spánku, a pokud přece jenom, tak se jim zdají bizarní sny. // PostavaTerezyje tak poddajná (zatajené těhotenství s partnerem ukončené interrupcí), že přímo vybízí ke vztahovému víceúhelníku. (Mezi řádky nastíněn pojem„vnější a vnitřní nevěry“) // Chybí kontext jejího náhlého osvobození v závěru; co předcházelo tzv. novému začátku, jak se stalo, že se z Popelky stala princezna… a taky je možné, že každý z nich je silnější, když je sám… // Silné 4*, bez mihnutí oka.

Nie je umelec ako umelec. Roden je pragmatický architekt s jasnou víziou, Vlasáková zasnená prekladateľka, ktorá by chcela vo svojom živote vyšplhať omnoho vyššie ako vedie akékoľvek schodisko partnerom postaveného domu. Ale nie prácou, skôr existenciálnym naplnením svojich hodnôt. Protiklady sa priťahujú. No keď už sú pritiahnuté, nevedia, čo so sebou. Dobrý námet, ktorý mal zriedkavé silné momenty. Byť to tak konverzačka, hodnotím asi vyššie. Rozdelenie na viaceré dejové línie ma však nebavilo (jeho slovenská milenka, jej kamarátka s dredatým frajerom). "S kaprem pijem, carpe diem."

Pro mě dokonalý film po všech stránkách. Bude oceňovaný menšinou publika, takže se do červených nejspíš nedošplhá. Precizně a originálně zobrazený prožitek ženy ve velmi náročné životní situaci, propletený paralelními prožitky několika dalších postav. Určitá naděje prosvítá už od začátku, tak na mě příběh nepůsobil depresivně.

Aspoň jeden film dokázal Václav natočit bez cikánů, chvála za to, jinak sem tam viděl odkaz na Saló a na Postavu k podpírání, dvě jasný scény (zasraný zadky a rakev), kerý k tomu odkazovaly. Viděno znovu po 20 letech a celkem to furt de, jen ten Roden byl poznamenanej tou rolí v tom americkym trilleru,a Vlasáková byla dobrá. Byl v podstatě její film.