Cesta ven (2014)

Pan Václav natočil film. To je moc hezké. Ale pane režisére jenom naznačte jak situaci řešit. Rakousko-Uhersko situaci nevyřešilo, První republika nevyřešila, socialistická společnost směřující ke komunismu nevyřešila, dnešní liberálně lidskoprávní demokracie nevyřešila. Tak co budeme dělat? Zkuste natočit komparativní filmy o vietnamské, ukrajinské a muslimské komunitě (v Malmö). A nebo o české chudobě (600 000 lidí v exekuci). Osobně se domnívám, že je to neřešitelný problém. Ti lidé se narodí do špatného prostředí a nemají sílu se z něho vymanit. Neznají řešení a jejich situace se dále zhoršuje. Pak je ale Váš film k ničemu.

Před deseti lety tento film měl určitě úplně jiný vliv na diváka. I teď samozřejmě vidím problematiku, kterou se tvůrce snažil nasvítit a podle mě se mu to docela povedlo, ale v dnešní době už zkrátka film nemá tak silný účinek. Je moc dobrý film, děj byl zajímavý, postavy působivé a je velmi dobře natočený, ale má několik much. Děj má hodně slabý konec, spousta jeho částí zůstane bez rozuzlení. Herecké výkony byly kvalitně hodně nekonsistentní, někteří herci byly v určitých scénách skvělí, ale v jiných výrazně slabší. Prezentace taky nebyla perfektní, bylo tam několik ošklivých střihů a pár scén vypadalo tak nějak nijak. Hudba ve filmu nebyla (kromě diegetických písní) a i když se tento přístup hodil, tak bych sem a tam nějaký ten melancholický soundtrack přidal.7/10

Film se sociálním přesahem, který je o ukazovaní problémů dnešní společnosti. Velmi trefný název cesta ven, je vlastně něco, co hraje roli v mnoha životech Čechů. Jak se dostat ze spletitých dluhů? Jak si najít práci, když nemám praxi? A jak přežít když zrovna nemám bílou barvu pleti. Tenhle film vnáší pohled na to, jak náš národ zůstává neustále xenofobní, nerespektující a nepřející. Hlavní představitelé jsou velmi autentičtí a přirození. Hádky mají energii a náboj. Celkově si myslím, že je tohle směr kinematografie, která se nezabývá jen pozlátkem společnosti, ale řeší sociální problémy.

Vtahující, ale uměřené, nic neulehčující, nepřikrašlující, nezakrývající, ale ani neupadající do klasických polarizujících černobílých nálepkujících klišé.... a také autenticky, civilně poetické v detailech i dynamice dramatické křivky, jako je poetický život sám... Sledujeme mladou rodinu, která nezastírá svoje kořeny a geny, a zároveň si přeje žít důstojně ve většinově bílé společnosti a dobře vychovávat svou dcerku, a potýká se přirozeně a věrohodně se všemi nešvary a překážkami, o něž to má v naší společnosti těžší jak právě pro svoji etnicitu, tak pro přináležitost k nejchudším vrstvám občanů, což se s tím žel drtivě pojí, a v neposlední řadě právě proto, že odmítá žít kriminálním či vyloučeným způsobem života, ač ji do toho v podstatě celý systém i jednotlivci absurdně tlačí.... Sledujeme tak zevnitř, zblízka propadání dvou schopných, sympatických dospělých lidí sociálním systémem, drsně limitované životní možnosti v pastech sociálního vyloučení, dávkových pastech a dluhových pastech a  máme šanci pochopit, jak komplexně se takové smyčky utahují, a jak nespravedlivě jsou v tom oběti ponechány se stigmatem, že si za to můžou samy, ač to v devadesáti procentech případů není pravda - a z určitého úhlu pohledu to není pravda nikdy. Téma sociálního vyloučení, nedůstojného života na okraji, zrcadlí Petr Václav střízlivě, s citem a s klidem (ale nikoli netečností) skutečného filmaře, a také s hlubokým smyslem pro zdrchanou, rozprášenou, ale stále ještě přežívající cikánskou kulturu, která je v mnohém (péče o rodinu, pospolitost) pevnější než ta převládající soudobá... Petr Václav toto vše plasticky a hodnověrně vystihuje nejen zde, ale i v dalších svých snímcích, a přitom se nejedná o účelovou sociální kritiku, ale o plnokrevná filmová díla, jaká mají v Česku posledních dekád svojí filmařskou kvalitou jen stěží a zřídka obdoby (umí to třeba Olmo Omerzu,Všechno bude). Jestli vás Cesta ven oslovila, podívejte se určitě i naNikdy nejsme sami. *~

Klaudia Dudová o tom, jaké je to být Romem a přitom cítit odpor k cikánskému šálu či cickimen haluškám. Po celou dobu metráže se naše Romka potácí v kruhu vší, ubytoven a laciných párty, kde touha šáhnout si na stehno Romky je stejně velká jako vstup do kina se slevou. Fantastickou myšlenkou filmu je jeho zakončení - zmar nad zmar. 76 %