Maniak (1980)

Remake z 2012mi prišiel o niečo lepší, ale i originál je fajn. Maniak je psychologický horor o sériovom vrahovi s tvárou mladéhoJohna Carpentera, ktorý sleduje na rozdiel od iných hororov dianie očami vraha a pôsobí preto podobne ako napr.Henryako psychologická štúdia vraha. Film je lacný, no využíva svoj nedostatok k dobru a ťaží z minima maximum: zobrazuje New York bez filtru a naozaj taký aký v danej dobe bol, nebojí sa extrémneho násilia a gore ani erotiky (režisér predtým točil len porno a väčšina obetí sú pornoherečky), pri krátkej dĺžke nemá hluché miesta a obsahuje viacero pamätných momentov (výbuch hlavyToma Savinihoktorý svojimi maskami znova prispel ku kvalitám filmu, záverečná dekapitácia či kvalitná scéna v metre s ukončením na toaletách). Dejovo nejde o ničím prekvapivý (prečo vrah vraždí? stokrát hádajte...) a pomerne jednoduchý film, no aj keď je to béčko, tak za mňa dobre mieša psychológiu (monológy hl. zabijaka a jeho psychika ktorá sa rúca viac a viac) s jednoduchým exploitation krvavým hororom a bavil ma. 80s at its best. 75%

Joe Spinell je správně odporný magor, ale já tady ty masivně se potící pořízky povídající si s figurínami a brečící za svou matkou nějak nemusím. Má to pár napínavých momentů, gore od Saviniho, kulisy čerstvě osmdesátkového New Yorku a v druhé polovině kočku Caroline Munro, ale jako celek mě to nudí.

„V restauraci konverzuje, nenuceně, mile, běsy v hlavě umně skryje, než přijde TA chvíle...“ Joe Spinell jako Frank Zito byl tak přesvědčivě lidský i zrůdně nelidský, že se dostal do mého žebříčku TOP vražedných monster, kam patří i famózní Malcolm McDowell, coby laskavý a zádumčivý vrah malých dětí ve filmuEvilenko, nebo úžasný Maxmilián Kocek, i tu nejmenší špetku empatie postrádající spartakiádní vrahStraka. V Maniakovi mě znepokojil hluboký ponor do Frankovy hlavy. To téměř neslyšné Frankovo vzdychání, když ho berou ďasi a on je zpocený vražedným chtíčem. Bolestné naříkání a až dětské kňourání, dohadování sám se sebou, jak se v něm perou démoni, chorobná láska k matce i vzpomínky na to, jak ho týrala. Někde v koutku vědomí ví, co je za zrůdu a jak krvavé hrůzy dělá znovu a znovu. Chtěl by toho nechat, ale stejně si nemůže pomoci. A pak má rande s fotografkou, je klidný, chová úplně normálně, nenuceně, vtipně konverzuje a vypadá jako pohodový příjemný chlapík. Vlastně nejmrazivější scéna, protože v tu chvíli mi byl až sympatický a málem jsem mu držel i palce, uf. Aby mu to rande vyšlo a on si konečně zapíchal. Jakože normálně, nenožem, Franku! A třeba tak započal cestu k uzdravení své duše a zaklepal u nějakého psychiatra, specializovaného na nešťastné a citově rozpolcené sériové vrahy. Pět litrů krve ze mě na koberec vyteklo.

Dobová obvinění, že jde o novou podobu pornografie ukájející diváky násilím na ženách, byla zřejmě založená na tom, že dějová linie je v tomto filmu skutečně řídká na to, aby spojila jednotlivé lovy na nebohé ženské postavy do nějakého smysluplného řetězce. Že je pár sekvencí (rande Toma Saviniho nebo WC v metru) natočené tím správným úzkostným způsobem nebo že brutalita z rukou krále efektů Saviniho je správně nepříjemná, pocit neuspokojení bohužel nezahnala.

Tom Savini si tu i zahrál a festival jeho trikové práce zvedá už tak slušně nastavenou laťku jednoho z nej Lustigových filmů. Popularity slavnějšího béčkového Maniac Copa nedosáhl, ale kvalitativně je  podle mě o stupínek výš. Šílený polda je zábavná vybíjená., Maniac hraje spíš na vážnější notu, přesto zůstává vcelku přehledným a brutálním béčkem, kde vrah jen pro divákovu zábavu mění modus operandi i druh zbraně. A tak proč ne, že.  Joe Spinell je v roli šílence  výborný a castingu se tady nedá než zatleskat. Stojí pak někde na hranici typicky fantaskního zabijáka, obvyklého pro slashery a vraha, kterého bychom si dokázali představit i v reálném světě. Však Ed Gein prý navenek působil taky docela normálně..  Odporná, ale zároveň fascinující procházka poničenou myslí, kde ale některé scenáristické oslí můstky přímo bily do očí."Dobrý den, já jsem Frank Zito, fotila jste mě dnes v parku(kde se na sebe ani nepodívali, nepozdravili se, zkrátka nic, jen náhodná fotka z dálky kohosi cizího) --- Á, výborně, pojďte dál...  Konec ale príma děsivý, všechno dobré, za čtyři