Mami! (2014)

Mommy je emocionálně drtivý film o lásce, závislosti a bezmoci, která vzniká, když se snažíš zachránit někoho, koho miluješ, ale on sám je zároveň tvým největším problémem. Xavier Dolan tu vypráví příběh matky Diane a jejího psychicky nestabilního syna Steva bez, ale s brutální agresivní upřímností. Největší síla filmu je v hereckých výkonech. Anne Dorval je naprosto strhující, její postava je hlučná, vulgární, ale zároveň hluboce lidská a zoufale milující. Antoine-Olivier Pilon podává jeden z nejintenzivnějších dětských výkonů vůbec, jeho Steve je nevyzpytatelný a děsivý zároveň. Jejich vztah je toxický, ale autenticky přesně takový, jaký v realitě bývá. Film je točen čtvercovým formátem, což je celkem neobvyklé, ale nevadí to. Tento film má hodně silné momenty, které i zamrazí. Slabší stránkou může být délka a opakování konfliktů a tím mi film místy působil únavně a záměrně až moc tlačil na emoce. Ne každému sedne ten výbušný styl skoro celý film. Přesto je Mommy silný, bolestivý a dlouho doznívající film o rodičovské lásce, která nemá správné řešení. Nejde o příjemnou podívanou, ale o upřímný zásah.

Artový kúsok s dlhými zábermi a videoklipovými sekvenciami o vzťahu matky a jej chorého syna. Celé je to vlastne o odhodlaní žien v ťažkých životných situáciách a sile, ktorú dokáže vyvinúť len nežnejšie pohlavie. Podľa mňa, snímok nie je až tak kulervoucí ako by mohol byť, ale atmosfericky funguje veľmi dobre, čo výborne podtrhuje aj výber emotívnych hudobných oddrhovačiek. Musím spomenúť aj chvíľkovú originálnu zmenu formátu filmu, to ma naozaj prekvapilo. Herecké hlavné trio výborné. Trochu menej predvídateľnosti a väčší ťah na bránu a je to za plný počet. Za štyri hviezdy.

8/10.Challenge 11 Hráč číslo 09 J*A*S*M.  J*A*S*M dal odvážný tip, který rozhodně byl sázka na nejistotu. Bál jsem se, ale nakonec musím uznat, že Mami! Je psychologická pecka a emocionální horská dráha.Mommy je neskutečně silný, emotivní a psychologický film o vztahu Matky se synem, který trpí ADHD. Oba dva předvádí neskutečné herecké výkony až na dřeň, na kterých také celý film staví. Musím uznat, že když už se nějaká hádka vyhrotí, tak je to velmi intenzivní, sprosté, drsné a diváka až zamrazí. Steve je místy opravdu magor s násilnickými sklony a matce divák tuhle situaci rozhodně nezávidí. Prvních 40 minut je to docela i sranda, některé ty nadávky jsou vtipné, druhá půlka je už vážnější a tak 5 scén z celého filmu jsou regulérní psycho. Scéna Karaoke/Parkoviště masakr, tam si divák nejde ani pro slzu daleko. Potěší i známé songy v průběhu celého filmu, které jsou moc hezky zakomponované- Experience- Ludovico Einaudi byla husí kůže řádná.Je smutné kolik lidí na světě musí žít s různými poruchami a klobouk dolů pro rodiče, kteří se musí s tímhle vypořádat. Při sledování na mě nostalgicky párkrát vyjela francouzská Posedlost s vyšinutou Isabelle Adjani, to doznění argues- je docela podobný. Měl jsem to 7-8, jelikož zkrácení o 20 minut by filmu možná i prospělo, ale nakonec dám vyšší známku, protože ten film chvíli v hlavě rezonovat ještě bude a sám bych si jej nejspíš nikdy nepustil, takže o to větší překvápko.

Vizuálně promyšlené, hudebně na úrovni a neobvyklé charaktery, na které jsem si zprvu moc nezvládal zvyknout, pak už to šlo, ale neřekl bych, že jsem se s nimi sblížil. S lítostí říkám, že se pro mě osobně nejedná o film, kde bych měl na krajíčku nebo mě duševně tížil, takže si ho tolik z tohoto aspektu pamatovat nebudu, ale to kompenzuje stránka grafická, kde čtvercový formát zaujme, a o to víc jeho rozšíření ve vybraných scénách! Mami! bych vnímal spíš jako pocitový film než kousek o nějakém ději plného zvratů či komplikovaných scén. Jde o jakousi sondu do neobyčejné rodiny žijící volnomyšlenkářským způsobem života. To obvykle moc nemusím, aleDolanto zvládl zpracovat přijatelnou formou.Vyhodnocení:Sousedka rozhodně film vyzdvihla nahoru

Série instagramových portrétů plných emocí. Film je druhotinou kanadského scénáristy a režiséraXaviera Dolana. Komorní příběh tří hlavních postav matky Diany, syna Steva s ADHD a sousedky Kyle, učitelky na zdravotní dovolené, zaujme na první pohled formátem. Autor a režisér v jedné osobě ho z velké části natočil ve čtvercovém formátu s výjimkou několika scén, které ukazují harmonii (skutečnou i snovou). Příběh otvírá nucený návrat problémového patnáctiletého syna z nápravného zařízení k ne méně problematické matce. Následují nezastavitelné výbuchy vzteku, útoků a verbálního i fyzického násilí, ale také stejně intenzivní projevy lásky matky k synovi a syna k matce. Vznětlivou situaci v neúplné rodině tiší sousedka Kyle, která tím pomáhá nejen Stevovi a Dianě, ale možná nevědomky také sama sobě... Film se dočkal také díky skvělým výkonům trojice herců po projekci na festivalu v Cannes zaslouženého pětiminutového potlesku. Vyzvednout je třeba dále kromě scénáře a režisérského vedení též pohled kameramana. Díky neobvyklému formátu se divák plně soustředí na emoce ve tvářích a není rušen okolím.