Laurence Anyways (2012)

Pozérský počin, kde jsem se nedokázala ztotožnit s žádnou z postav a kromě Fredy a hrdinovy matky bylo na plátně podivné a podivně se chovající panoptikum jako z nějaké alternativní reality. Co si myslet o hlavním hrdinovi? Transsexuál co se právě našel nebo transvestita? Anebo transvestita co se považuje za transsexuála?

Veľmi príjemný, občas melancholický, no občas veľmi krásny film plný krásneho vizuálu a skvelej hudby. Ďakujem pán Xavier Dolan, zase ste ma presvedčili, že aj takéto artovky vedia mať zmysel... "You have crossed the borders of my life, of my town, of my street. All that's left is my front door. I think you know where to find me."

Veľmi sa mi páčil tento film témou pripomínajúci Dánske dievča. Výborní herci, zaujímavé spracovanie a úžasná hudba. Vražedné takmer 3 hodiny som zvládla bez problémov. Freda, ktorá Laurenca neopustila a sprevádzala ho celých 10 rokov, počas jeho premeny na ženu, bola obdivuhodná. Neviem, čo by som robila na jej mieste však ho milovala... Ale bez ohľadu na príbeh, aj keby to bol iba zlepenec rôznych scénok, bolo to úžasné. Scenár a réžia Xavier Dolan 23 rokov ?!!! A Melvil Poupaud bol namaskovaný presne tak, ako to Xavier chcel. Tu totiž vôbec nešlo o vzhľad.

10.6.2023Cokoliv, co Dolan natočil a do budoucna natočí, bude vždy pecka a Laurence Anyways je taky tímto případem. Jasný a dominantní rukopis Dolana je to, čeho si jakýsi fanoušek, nebo lépe řečeno častý sledovatel, všimne. Momenty, kdy čas nikdy neskončí, které jsou důležité buď pro film, nebo samotnou subjektivitu postav a nebo ukazují časy, které jsou v jejich životech dosti významné, jsou zvýrazněny slowmotionem a častou hudbou, která nad nimi tvoří pěknou a kontinuální atmosféru, což nám říká, že v jejich srdcích tento moment nikdy neskončí. Jak bylo zmiňováno, Dolan používá často hudbu, která je též naprosto typickou. Jedná se převážně o mix klasické hudby, francouzské romantické hudby a osmdesátkové, která těmto filmům dodává prostý nádech osmdesátkového časoprostoru. Jeho filmy jsou i posazené ve zvláštním formátu, který se mění či ne (jak je to v tomto případě). Scény jsou příjemně, nedominantně, ale pořád tematicky nabarveny, aby dodaly divákovi atmosféru, kde a kdy se to odehrává a to i rovnou mizanscéna, která je barevná v nedominantním slova smyslu (dominantní by to bylo npř. u Wese Andersona) a často jsou věci zase a znovu nedominantně skládány na střed, kde je často provází pomalý zoom. V mizanscéně zrovna tohoto snímku se typicky nachází pestře navrhnuté kostýmy a i scénografie, která dodává příjemný pocit detailů (npř. scéna v restauraci, kde Laurence dostává od Fred paruku). Co se týče střihu, Dolanova střihová skladba je další nepřehlédnutelnou charakteristikou jeho rukopisu. Jedná se o využití v částech lehce pomalého a pak i naopak lehce rychlého střihu, záleží na momentech a obsahu scén a taky technikám využití. Pořád je to ale naprosto dynamické vůči sobě. Často je tam pomocí střihu dáno, že se mění na jinou část filmu či oblast. Jeho střih je něco, co bych nazvala perfekcionismus. Nic tam nepřebývá a naopak neubývá. Co se týče tématu, Dolan si samozřejmě v jeho filmech naprosto jede queer tematiky, takže toto na jedné bylo postaveno.Na druhou stranu to nebylo, jak známe, pouze queer, ale hlavní tematikou tu byla genderqueerness a trasngender. Myslím si, že se mu to povedlo vykreslit dobře. Genderová identita tu nebyla nijak stereotypována, naopak byly ukázány nepříjemné situace, co mohou a v tomto časoprostoru rozhodně nastávaly, pokud člověk udělal tzv. coming out. Z queer perspektivy diváka je neproblematický ten fakt, že Fred, žena Laurence, měla transfobní elementy, naopak to dodalo tu realitu. Její transfobie tu byla portrétována neutrálně vůči divákovi a neměla žádnou tendenci shazovat transgender komunitu dolů, či manipulovat s divákem. Točilo se to hlavně kolem Laurence, u které přesahovaly problémy i do vnějšího světa a vnější svět to odrážel, takže nevíme, zda postavy jsou postavené negativně nebo pozitivně.Je tu neviditelná hranice mezi dobrem a zlem, která tyto postavy dělá neutrálně zbarvené a postavené, což je vlastně u většiny filmů Dolana. Stereotyp “main character”, který není v Dolanovém případě až tak špatný a vlastně nakonec pomůže filmu neshodit žádné menšiny dolů.

[2,5*]"Ešte nie."Romantická dráma o láske prekračujúcej hranice pohlaví. Má podmanivú formu na spôsob videoklipu s výbornou atmosférou a perfektným výberom hudby (najmä z 80. rokov). Na videoklip je to ale akosi pridlhé a príbeh nie je až natoľko zaujímavý, aby tú dĺžku utiahol, takže silné scény sa potom topia v mori fádnosti. Ďalší kanadský film (už ani nepočítam, koľký), ktorý mi potvrdzuje, že Kanaďania (myslím tých filmových) žijú zrejme v nejakom inom vesmíre ako ja. Znovu a znovu podivné, intelektuálne sa tváriace postavy vedú premúdrené reči, spomínajú kadejakých autorov a pritom sa samoľúbo usmievajú, že akí sú skvelí. Potom sa začnú odrazu chichotať ako sfetovaní a ja si neprestávam klásť otázky: "O čom sa to do pekla bavia? A na čom sa to neustále smejú?" Tie dialógy sa mi tu inak zdajú miestami fakt príšerné. Príbeh komplikovanej lásky Laurence a Fred (Laurence je inak chlap, teda aspoň na začiatku a Fred je žena!) má aj svoje silnejšie momenty (nie je ich však veľa), najmä tie dramatické, kedy Laurence schytáva jednu životnú ranu za druhou (zamestnanie, bitka, partnerka, matka). Zaujať ma ešte celkom dokázal výkon herečky Suzanne Clément (Fred), ale tým to hasne."Nasledujem svoje srdce. Nemusím premýšľať o pohlaví."