Mama Brasil (2018)

Príbeh brazílskej rodiny zo strednej triedy, ktorý sa točí hlavne okolo matky Irene, ktorá si práve dokončila maturitu. Nie že by bola taká mladá. Má 4 synov a najstarší dostal príležitosť hrať hádzanú v Nemecku. Žijú v rozpadajúcom sa dome spolu s Ireninou sestrou a jej synom, preto riešia bývanie. Vlastnia síce chatu na pláži, ale manžel sa snaží zmeniť podnikanie. Život im prináša rôzne situácie. Niektoré úsmevné, iné zasa dramatické. Príbeh plynie, ale nič diváka doňho nevťahuje. Nakrútené to nie je zle, ale nie je to ani komédia, ani dráma. Aj to je život.

Od filmu jsem nic velkeho necekal a bohuzel se tak i stalo. Ctvrtou hvezdicku pridavam jen za atraktivni prostredi ulic brazilskeho Ria. Mama Brasil nenabizi zadny poradny pribeh, jen pohled na vsedni problemy obycejnych lidi. Film se opira o dobre napsanou postavu matky Ireny, ktera je i nemene dobre zahrana Karine Teles.

Tento údajně "dojemný a hřejivý" snímek je ve skutečnosti portrétem ženy- matky, která bez odporu přijala postavení rodinné služky a navzdory občasným chvílím slabosti, kdy si uvědomuje, jak sama na všechno zůstává, se v této roli cítí docela dobře. Prostě proto, že jinou úlohu ani nezná. Ve druhém plánu pak Mama Brasil poukazuje na obrovský handicap prostředních sourozenců. Nejsou privilegovaní jako ten provorozený ani jim není věnovaná taková péče jako těm nejmladším. Naopak, všechno se po nich akorát sveze. Kupte mu sakra aspoň futrál na tu zatracenou tubu!

Je tu zarobené na tvrdú sociálnu drámu, ale nestane sa tak. Je tu zarobené na komédiu plnú svojráznych, typologicky jasne zadefinovaných postavičiek, ale nestane sa tak. Proste sa stane "iba" nezaškatulkovateľný život. Pizzi má tak svoje postavy rád, že je prostredníctvom nich k nám úprimný čo najviac to ide. Snáď okrem transsexuála tu nemáme prvoplánovo komicky podanú postavu, ale aj tohto chlapíka tu majú všetci radi (no dobre, sestrin manžel bude mať tiež asi aj nejakú kladnú, nám skrytú vlastnosť). Niet tu ani väčšieho konfliktu, ale súbor tých malých vám dokáže urobiť zo života riadny guláš a nervák. Pokiaľ si ale dokážete neustále uvedomovať, že rodina je všetko, tak sa to dá zvládnuť, dokonca si môžete povedať, že patríte k tej šťastnejšej polovici pozemskej populácie.

Film je nepochybně velmi autentický a herecký výkony rovněž, co však z toho, když drtivou většinu času čumím na lidi jak žijou v Brazilii, bez zápaleky, bez katarze, prostě to co se děje (rozuměj nic ) v milionech rodinách na celým světě měl Gustavo Pizzi potřebu zvěčnit na plátna kin. Nic proti, chápu že když mamince odchází synek za štěstím do světa asi to nejsou pro ní radostné chvilky, ale alespoň může být na svýho synka pyšná že z něj není mamánek jako z mnoha zdejších uživatelů a jde si psát svůj vlastní životní příběh. No nevím je to někde mezi 2-3*, ale beru že se v tom určitě uvidí hodně maminek, hodně tátů a jejich snů tak nakonec fouknu tři.