Maelström (2000)

Aj veľký majster režisér nejako začínal. Toto mi nesadlo, až príliš artové, depresívne, absurdné. Aj keď vidím režisérske kvality, po vzhliadnutí som mal ale skôr depresiu ako nejaký filmový zážitok. Som ale rád, že som to videl, rovnako som ale rád, že za Villeneuve vyhrabal z kanadských reálii a zamieril neskôr do hollywoodu. Mne nebude žiadna ryba rozprávať príbeh, nato som až príliš triezvy.

Z "dôkladného" naštudovaniaVilleneuvehofilmografie som čakal progres aspoň trochu podobný zvyšku jeho projektovej stupnice. Po dobrom debute32nd Augustby  mi asi nenapadlo, že jeho nasledujúci počin bude len nevýraznou zmesou žánrovej makety bez chuti. Námet Maelström má v sebe hlboký potenciál byť ultra melancholickou artovkou s plodnou empatiou, ale vo výsledku ho využíva veľmi obmedzene a bez zreteľnej snahy na prednese. Pláva pomedzi dejové situácie bez kúska nálady či atmosféry, s jemnými náznakmi ich arómy. Nedokáže sprostredkovať požadovaný účinok a zaujímavým psychickým rozpoložením sympaticky obsadenejhlavnej postavymrhá do neznáma akoby sa o jeho dôkladné vykryštalizovanie ani neusiloval. Čo ale treba uznať je lahodná kamera a pôvabné štylizovanie jej záberov vo farbách, oblečení, prostredí atď. Príbeh pôsobí však zmätene a nejasno a je ťažké sa v ňom dostatočne orientovať navzdory jeho ľahkému podkladu. Nepodá žiadnu strhujúcu informáciu a ani náznak režijného nadania aké môžeme vidieť v neskorších snímkach.

Přesto že to má být hypnoticky a sarkasticky naladěná artovina, tak to neomlouvá tu hroznou nudu zatím. Technicky v pořádku, zbytek jen neohrabaná slátanina myšlenek, které mixují žánry emocí a hrají na uměle emoce. To make love we turned hate around a to si připíšu jako poznámku k ranné tvorbě D. Villeneuvea.

Nějakým nedopatřením se mi za týden podařil už třetíVilleneuve, což jsem se dozvěděl až při objevení titulků, nicméně už předtím jsem si během sledování říkal, že je tu přece jistý rejža, který chce děj filmů vyprávět spíše obrazem, což se taky v divokém Maelströmu dělo pravidelně. Děj je sice o tom, že když se vše posírá a omylem srazíte nějakého chodce, tak má ten chodec sexy nezadaného syna, s nímž si můžete tu křivdu poměrně odsouložit, ale já jsem v konečném důsledku ten bizár ocenil a to z několika různých důvodů. Neúmyslné zabití člověka má potenciál k velmi kinematografickým traumatům. Účast na připíjení si vodkou na vaši vlastní smrt a nekonečné utrpení je řádně bizardní.J'ai oublié de te dire... Je voulais faire l'amour avec tour.(zapomněla jsem ti říct... že tě chci ošukat [volný překlad]) Vysypání popele z mrtvého otce na svoji milenku. TěloMarie-Josée Crozebuduje atmosféru privilegovaného výkvětu francouzské společnosti. A další. Jako celek působí možná ten art přehnaně, ale jde o ten typ atmosférického artu, kde se míchají francouzská kafe a cigarety se slanou krví ulovených ryb. Scény z vypravěčem v podobě ulovené ryby (jakkoliv několikrát působí hrozně zbytečně) jsou jako vystřižené z filmůGaspara Noého. Závěr je ustřižený správně. Konec až přehnaně sladký a smířlivý, vychutnal bych si krutější propad osobnosti.

Život a smrt jsou (ne)vypočitatelnou součástí bytí. Děje se vše jen tak či máme předepsaný scénář ke zdánlivě nahodilým mnohdy nešťastným událostem? Nezávislá pocitouka budoucí režisérské hvězdy s krásnou M. - J. Croze, kdybych to býval viděl dříve někde na festivalu, čuměl bych jak kapr s otevřenou hubou před kudlou.  70% PS:  ´´a japak to je s tím poselstvím, no přeci ryba smrdí od hlavy´´