Listopad (2014)

Tak tohle byla fakt fraška. Také jsem tu dobu zažil a pamatuji si ji dost jinak. Když se rozhodnu natočit tak významnou událost našich dějin jako je listopad 1989, musím tu dobu mít dobře nastudovanou (vzpomínky evidentně nestačí) a musím mít na to solidní rozpočet. Možná, že na tu mladší generaci tenhle film nějak působil o čemž spíše pochybuji, páč jí tohle fakt nezajímá, ale pamětník bude logicky srovnávat a porovnávat reál s filmem. Kdo mně zná ví, že jdu po detailech. Zcela pominu debilní duo slovenských příslušníků VB, které se objevovalo kdekoliv se něco šustlo (asi kucí byli ve službě sedm dní v týdnu v kuse) i další rádoby dobové zápletky. Zcela pominu i standardní neherecký výkon Tomsy a Cíla. Pominu i ty dobové ohozy, kdy si tvůrci asi mysleli, že komparzu stačí nasadit pleteného kulicha a je to retro. Hromada věcí tam byla špatně počínaje nedobovým houkáním sirén sanitky po odjezd Tomsy na západ vlakem s logy ČD linky S ! :-). Kupodivu co se lehce podařilo byla bitka na Národní, kde ač s minimem lidí se jakž takž podařilo ztvárnit onen večer. Jediný kdo film držel nad vodou byl klasicky David Novotný. Je to škoda, tohle období nahlížené klidně optikou sedmnáctiletého kluka by rozhodně stálo za důstojné zpracování. Takhle je to jen za dva melouny ve skleníku s vlaječkami SSSR. Než tohle to raději Občanský průkaz. * *

Pozrieť sa na Revolúciu očami mizerných študentov, ktorý boli tak mizerní, že keď chceli odmaturovať, museli zvrhnúť vládu, je v skutku zaujímavé. Proti obsahu sa nedá nič povedať. Skôr to prevedenie bolelo. Niečo mi tam chýbalo, niečo, čo by ma prinútilo ten film sledovať s nadšením. Repliky slovenského kapitána nenahradzovali absenciu humoru, ani zďaleka. 2 z 5

Když si profíci hrají na amatéry...1) Americký dokumentarista, kameraman, zde i spoluscénárista a především režisér Gary Keith Griffin se rozhodl udělat si radost a zavzpomínat na bouřlivá léta svých studií na FAMU. Méně radostí udělá jeho amatérsky působící snímek divákům.

2) S dialogy Griffinovi pomohl spisovatel Arnošt Lustig, jehož jméno mě na film nalákalo. Marně. Podílel se i Lustigův syn Josef. Film byl připravován pět let.

3) Hlavní postavy žijí v jakémsi bezčasí a světě bez určení školy či práce. Občasný hezký či vtipný postřeh prostě nestačí. Vše je kašírované, nevěrohodné, snahu o groteskní prvky lze označit oblíbeným výrazem dnešní internetové mládeže: what the fuck.

4) Jsou tu pěkní kluci: 25letý Filip Cíl (Jiří, dělá černé kopie hudby), 32letý Pavel Richta (malíř Ondřej) či 30letý Filip Tomsa (hokejista Petr).

Začátek je docela prima a kdyby příběh zůstal jen na pozadí událostí 17. listopadu, dalo se to zkousnout. Ale tady se to s revolucí myslí vážně a tyhle laciný komparzy se začnou množit. Amatérismus nebo spíš studentské cvičení. Anita Krausová jako mikro femme fatale docela jo, ale sexbomba to tedy není. Filip Tomsa vypadá už patnáct let stejně.

Nechápu, co tím chtěl básník říct. Ztráta času. Úplná. Nejvíc mě na celém filmu dováděly k šílenství ty rádoby vtipné animace. Obzvláště ta s Žižkovskou věží byla naprosto příšerná. Docela jako psycho.