Letní déšť (2006)

Film, který dává za čest svému krásnému jménu, si podle mého nezaslouží tak nízké hodnocení. Je svěžím jarním vánkem i podzimní marností mezi filmy. Je ojedinělý a půvabný. Vyniká hrou světla a kamerou, která osciluje mezi snem a dokumentaristikou. Na pozadí poezie hlavního hrdiny zpracovává téma lidské touhy a k „bezstarostnému“ mládí zrcadlově pojí ztracené a nenaplněné tužby rodičů. Toto spojení roztáčí ruletu dramatických událostí, které současně ubírají hvězdičku z plného hodnocení. Film mě do svého dramatu zkrátka nedokázal vtáhnout. Možná to bylo tím, že filmová forma dramatický vývoj nikterak neakcentovala. Na druhou stranu si říkám, že je to tak možná opravdovější, neb ani v životě nejsou vážné události provázeny dramatickou hudbou, zpomaleným časem a zrychleným střihem. Možná je lepší zůstat divákem, vnímat umělecké dílo a nad životem meditovat.

Až tak rozporuplné pocity jsem ze španělského Letního deště vážně neočekávala. Já jsem de facto vůbec netušila, že Antonio zrežíroval tak pocitový snímek, který má neskutečnou hloubku. Očekávala bych od něj nějakou akčnější záležitost, ale tím co stvořil mě doslova uzemnil. Netušila jsem, že v něm dříme taková křehká duše básníka. Je pravda, že mě ze začátku téměř uspal. Zvrat nastal někde v polovině, možná o pár filmových políček dřív. No a konec vygradoval až se mi zdá, že bych si měla dát nějakou vzpruhu na povzbuzení. Jenže vzhledem k tomu kolik je hodin, tak si pustím pár oblíbených písniček a budu doufat, že na Letní déšť přestanu tolik myslet... 3,5* P.S. kamera a hudba minimálně na hvězdiček deset

S despektem jsem začal sledovat tento snímek a s uspokojením ho hodnotím. Antonio Banderas mne osobně mile překvapil tímto svým počinem. A domnívám se, že pokud mu to vydrží, tak se vypracuje ještě k vyšším oceněním v režisérském křesle. Některé záběry v závěru filmu se mohl zdát být samoúčelné a laciné. Mě však ne. Jak řekl o filmu sám Antonio:„Můj film je o přechodu z doby dospívání k dospělosti.“. A v této rovině u mne film zabodoval.

Dlouhý, pomalý film o ničem. Budiž, jsou filmy bez děje, které mají smysl, ale tady jsem ho nenašel. Kdybych na letní déšť koukal v létě z okna, byla by to podívaná po všech stránkách zajímavější. A nejvíc mě asi iritovala ta hudba, co si jeden ze celkových dvou motivů hrála bez ohledu na to, co se právě děje. Jediným plusem je María Ruiz, na kterou bych se asi vydržel dívat i déle, než tyto skoro dvě hodiny.

Experiment, který nevyšel. Překrásné obrazy dobře propojené s hudbou, navozená snová nálada, která ale vůbec nekoresponduje s příběhem ani s dialogy. Patrně to má být jakási retrospektiva do autorova dospívání. Bohužel ale nacpal do dvou hodin tolik postav, příběhů, osudů, odboček, že tím celý dojem z vizuálně skvěle propracované balady zcela pohřbil...