Leptirica (1973)

Tož trochu toho jugoslávskýho folklóru nezaškodí. Příběh s pěkně ostrými zoubky. Mlýn co bude za chvíli bez mlynáře, tajemná bytost která se zde za nocí objevuje a mající ráda lidskou krev, pátrání po Sava Savanovičovi a vykopávání rakve a malý motýlek který zde také hraje významnou roli. Moc prostoru tajemná bytost milující lidskou krev sice nedostane ale finální scéna stojí za to. Navíc její příchod vždy doprovází velice nepříjemný zvuk. Dnešní divák už tenhle snímek už asi moc neocení za mě však má svoje kouzlo i dnes. 3hvězdy

Podobně jako u svého nejznámějšího snímku Sveto město z roku 1990 vychází Đorđe Kadijević i u Leptirici z tradiční lidové slovesnosti a povídkové předlohy. Tou se tentokrát stal krátký příběh Posle devedeset godina od Milovan Glišiče, který na scénu přivádí snad nejznámější srbskou mytologickou postavu, a to upíra Savu Savanoviče. Ten se v roce 2012 mihl i na českých zpravodajských serverech (bizarně jen kvůli nepochopenému žertu), takže nemusí být ani tuzemskému diváku zcela neznámý. Samotná folklorní předloha sice není nijak zvlášť zajímavá, ale v rámci hororového žánru se může stát dostatečně nosnou základnou. Propriety jako starý mlýn, upír, či vraždy mlynářů jsou dostatečně slibné i samy o sobě. Tvůrci však zcela rezignují na „reálná fakta“, přemisťují děj z Bajiny Bašty do fiktivní vesnice Zaroshja a roztáčí příběh několika nepříliš sympatických postav. Krom těch pár hororových scén, ve kterých se vyskytuje Sava, sledujeme banální romantickou linii o páru, jemuž ženin otec nechce dát požehnání, a opilé líné venkovany, které více trápí, že po zabití dalšího mlynáře mohou přijít o mouku, než aby aktivně začali neutuchající linii smrtí řešit.

Pro dnešního českého diváka je tento jugoslávský folklorní horor ze sedmdesátých let takřka nehodnotitelný. Atmosféru má Leptirica zajímavou asi ve třech scénách, v nichž se objeví monstrum, zbytek stopáže sledujeme atmosféricky nijaké dění ve vsi a posloucháme žvatlání starousedlíků. Nicméně: pro Balkán mám slabost v jakékoli podobě, monstrum vypadá dobře a chvílemi je film velmi vtipný (dost možná nechtěně, ale přeci). Hodnocení tak nechávám na neutrálních třech hvězdách a doufám, že staroslovanská mytologie bude v budoucnu hororovým žánrem využita tak, jak si zaslouží... Sávovo hrob, říkáte? :-D

Dej filmu sa odohráva v nemenovanej dedinke kdesi v Srbsku.V dedinskom mlyne šarapatí nejaký dosť ťažko
definovatelný tvor,ktorého domáci volajú leptirica.Ešte kým sa ten tvor zjaví,vydá zo seba dosť zvláštny a desivý zvuk.No a tento tvor má rád ľudskú krv.Nie je to ani upír,aj keď pije krv,ani vlkodlak.Je to naozaj niečo divné.Ale zuby,tak to som ešte naozaj nevidel.Veľmi zvláštny film.Keby to nebol juhoslovanský film ale americký,dal by sa
zaradiť do tzv.buranského horroru.Sami fúzati sedliaci.Film ma jednoduchý a priamy dej,ale na to že je to TV film
a ešte k tomu z bývalej Juhoslávie a z tých rokov,nezabudnuteľný zážitok.Mimochodom,v odľahlých regiónoch Srbska
ešte aj teraz domáci obyvatelia veria že leptirica naozaj existuje.A to aj v dnešných časoch.Patrí to k ich folklóru.

Pokud by mi někdo tvrdil, že LEPTIRICA se natáčela u nás na Valašsku, úplně klidně bych mu to věřil, protože ta podobnost obou krajin je nepřehlédnutelná a z velké části se postarala o skvělou atmosféru. Chápu ovšem, že na člověka odněkud z města to může mít nulový účinek. Dalším trumfem LEPTIRICI je příběh samotný, sice poněkud jednoduchý, ale zapojení jugoslávského folklóru byl hodně povedený tah, který nabízí trochu jinou variantu upírů (hlavně jejich zuby vypadají hodně hrozivě), než na jakou jsem z 99% procent upírských filmů zvyklý. Někoho možná může zarazit kratší stopáž, ale jak jsem se už zmínil výše, příběh není vůbec složitý, takže 63 minut je podle mě ideální. PS. Během projekce filmu údajně zemřel člověk. Jako příčina smrti byl uveden nezvladatelný strach.