Svaté město (1990)

Přesazení ukrajinské legendy do srbského prostředí příběhu vůbec neprospělo. Bájeslovní démoni z legendy zcela vypadli, zato tam přibyla lesbická scéna a několik sadistických výjevů. Sovětská adaptace Gogolovy povídky zfilmovaná pod původním názvem Vij (1967) je výrazně lepší. Mimochodem, název povídky – Vij – se dříve do čestiny nepřesně překládal jako Hejkal. Entita zvaná Vij totiž nemá v českém folklóru obdobu. Není mi jasné, proč Srbové tento námět zfilmovali, když srbská kultura má množství vlastních a leckdy velkolepých témat. Co takhle třeba zfilmovat Chazarský slovník? Divadelní hru z románové předlohy už někdo udělal, film však, pokud je mi známo, zatím nikdo.

Horor z východoeurópskych zemí bol viacmenej raritou a to samozrejme aj u nás. Jugoši to skúsili tiež a nepohoreli. Ďalšie filmové spracovanie Gogoľovho VIY sa zameriava na atmosféru a trikovú stránku prakticky zanedbáva. Čiže nejde o nič akčné a krvavé, ale o pomaly rozprávaný príbeh, bezútešný a pesimistický. Proste aký kraj, taký mrav.

Ze všech tří Vijů se mi jugoslávská verze zamlouvala nejvíc. Toma nešaškuje jako v sovětské verzi, ani se tam netančí a je to vůbec moc pěkně ponuré, až by srdce Hammerovského producenta zaplesalo. Jen těch lebek i mlh, nad blaty se vznášejících, bylo přece jen málo. Na druhou stranu, Branka Pujic je ta nejkrásnější Kateřina, kterou jsem kdy kde viděl a mocinky jsem se těšil na každé její juknutí z rakve a být v pubertálním věku, vystříhnu si její obrázek z Bravíčka a lípnu ho nad palandu. Kdyby to bylo trošinku bubavější, snad bych i tu pátou Crvenou Zvezdu uronil.

Temnější a hororovější verze(už jen tou úvodní melodií), než ta ze 60. let. Bohužel obě mě nenadchnuly. Bylo zajímavé sledovat odlišné zpracování které na místo sekvence v kostele, dává přednost příběhům, které dokazovali, že ta nebohá dívka, byla docela dobrá, divoká děvka.(příběh služky je dost povedený) Nekrofilní konec byl super a celkově posledních 15 minut jsou dobře zpracované, ale na ten zbytek nemá cenu se dívat.

Mrazivejšie a prízemnejšie než Sovietska adaptácia. Menej štylizácií, sychravé odtiene, prízemnosť. Nosný dej je doplnený o zopár fashbackov a perverznejších kúskov, ale mnohokrát to prechádza akousi hypnotickou mechanikou. Farby a rozprávkovosť nahradila vidiecka opera strachu Jakubiskovských vlastností, ale... Možno z týchto stručnejších výrazov vydedukovať istý posun v pohľade na Gogolov rukopis, avšak režisér nedokázal pracovať s metaforickými vyjadreniami presvedčivo. To, čo sa v písanej forme (či vo Vij 1967 obrazotvornými prostriedkami) uplatnilo, o to zložitejšie sa Kadejevicovi pracovalo s vlastným zámerom. Potom sa kľudne mohlo stať, že efekt jednotlivých súčastí nebol taký, ako sa zamýšľal. Udržateľnosť tempa v spodných vibráciách stroskotáva, čím sa cielená komornosť tejto duchoviny poneviera kamsi do autu.