Legitimní násilí (1982)

Zaprášená a trochu přihlouplá (asi že) politická detektivka si po právu zaslouží ležet někde ve skladě.  Jediné, co je zajímavé, jsou zobrazené vztahy. Zcela běžné je zfackovat nebo škrtit ženu a pak s ní pokračovat v hovoru a vykat jí. Je normální zvednout úplně cizí dítě a políbit ho na tvář. Homosexuálové jsou divní, směšní, ubozí nebo nebezpeční. Muž po ztrátě rodiny projeví svůj žal jen tím, že zaboří obličej do polštáře, ale za pár dní už se chová jako nic, žádný smutek, žádná deprese. Muž obtěžuje divku na ulici a opodál stojící četníci nevšímavě dál pokračují v hovoru.. Za více než 4 dekády od vzniku se to hodně změnilo a věřím, že aspoň ve filmech k lepšímu.

Celkom dobrá dráma vezúca sa na francúzskej filmovej vlne zo 70-tych rokov, reprezentovanej hlavne filmamiAlaina DelonanapríkladDvaja muži v meste. Alaina tu však nahrádza fakticky jeho rovesník Claude Brasseur. Nie je síce taký príťažlivý akoDelon, ale dobre reprezentuje obyčajného človeka, snažiaceho domôcť sa spravodlivosti, ktorý naráža na skazenosť polície. Ozvláštnením je tu radikálne pravicové hnutie CAPMAC, snažiace sa o návrat trestu smrti. Jeho členom ale ide predovšetkým o možnosť pomstiť sa a ich vodca má podivné chúťky. Príbeh typicky nekončí šťastne. Produkcia je dobrá aj keď akčné scény nemajú americký spád, darí sa jej udržiavať slušnú atmosféru. Herci hrajú svoje postavy dobre, hoci okrem skúseného Claudea Brasseura či Thierryho Lhermittea tu môžeme vidieť začínajúcu Véronique Genest a Christophera Lamberta. 70%

Film z doby, keď bola komisárka Lescautová ešte na opačnej strane zákona. (Ale už sa to v nej nejako lámalo.) Policajti sú tu viacmenej za babrákov, a to aj hlavná preživšia obeť atentátu. Tá nakoniec, na počudovanie, nie je aktérom legitímneho násilia, ako by sa očakávalo. Film je v určitých momentoch dosť chaotický, keď postavy robia nelogické rozhodnutia, čo mi vadilo. ––––Když to řeknu, zabijou mě. – Když ne oni, budu to já.

Neřekl bych, že se jedná o zase tak moc typickou francouzskou krimi staré školy. Z té situace, kdy policie dává ruce pryč, přestože jim Martin Modot (Claude Brasseur) naservíroval vyřešení případu až pod nos, se mělo vytěžit víc. Jistě, policie je v tom zapletená a nemá chuť cokoliv odhalovat, pak to buďto mělo jít víc politickou cestou (skandál pro ně) anebo měl další vývoj směřovat akčněji. Takhle se hlavní hrdina dostane k řešení, promiňte mi to nevhodné klišé, jako slepej k houslím. Při té přiležitosti se potěší pohledem na svlečenou Véronique Genest (přestože se jedná o jeden z jejích prvních filmů, nebyla před kamerou nahá poprvé). Skvělý dabing Miroslava Moravce, který zachrání jakoukoliv situaci.

Poměrně unylá průměrná záležitost.