Vyhlídka na vraždu (1985)

A View to a Kill pokračuje v zajetý struktuře bondů z éry Rogera Moora v roli Bonda a Johna Glena v roli režiséra. Co mě osobně hodně zaujalo skrz to, že sleduju všechny ty dokumenty co jsou na blu-ray discích je scénografie. Už po třetí se týhle role chopil Peter Lamont, kterej vystřídal Kena Adama. Z těch mnoha dokumentů jsem zjistil, že jejich styly jsou dost odlišný, což se v tomhle díle snad projevilo úplně nejvíc. Adamův styl byl spíš netradiční, pompézní a vždycky mi ty sety přišly buď monumentální s mnoha pastičkama (Například You Only Live Twice), nebo naopak minimalistický se spoustou detailů (například mě napadá ten hotel z Diamonds are Forever). U Lemonta z toho cejtim tradičnější nádech, u kterýho se člověk možná nepozastaví, protože to nikdy nepůsobí tak epicky, ale má to svůj charm. Konkrétně v tomhle díle mě zaujala lokace, kde se Bond setká s jednou ženskou u ní doma. Její hlavní místnosti jsou však skoro téměř prázdný až na pár obrazů, menších květin, nebo jedný vázy. On si zase vyhrál s barevnou paletou a i to vytváří tu atmosféru. No tohle povídání o scénografii je spíš vedlejší záležitost co se týče celkovýho dojmu, ale přišlo mi zajímavý zreflektovat ten rozdíl Adama a Lamonta, protože oba dali do Bonda mnoho úsilí. Pro Rogera Moora je tohle poslední Bond a podle mě na to pořád má. Hodně jsem čet, že mnoha lidem přišel unavenější už 3 díly dozadu a já to tam vůbec nevidim. Práce s gadgetama je taková průměrná. Je tu pár fajn vychytávek, ale neni tu nic co by mi vyrazilo dech nebo tak něco. V průběhu filmu tady nejsou nějaký větší akční sekvence a spíš si to nechává to největší až na konec. V průběhu dostáváme spíš dílčí a ne tak podstatný akční sekvence a focus je na záporáka a vše kolem něj. Já považuju Zorina za jednoho z lepších záporáku z dob Rogera Moora. Plán je sice taková přímočará klasika, ale líbí se mi jeho backstory. Jeho maniakální sklony maj tentokrát poměrně kreativní vysvětlení s kterym se tu sice nepracuje vůbec do hloubky, ale i tak mi to přišlo fajn. ,,Agent 007 však zatím stěží chrání vlastní život před May Day. Tato černoška v Zorinových službách je totiž psychopatický vrah.'' Tohle bylo napsaný v oficiálním textu distributora a zmíněná May Day je dokonce i na hlavnim posteru. O to víc mě mrzí, že se tu s ní vůbec nepracuje. Ona nemá snad jedinou scénu, kde by se nějak víc projevila. Ještě se vrátim k tomu, že to souvisí s tim, že tý akce je tady podle mě málo a kvůli tomu to občas působí zbytečně dlouze a v těch prvních cca 70 - 80 minutách to chtělo nějaký osvěžení. Nějaká nařachaná naháněčka, psychopatický vraždění od May Day, nebo cokoliv dalšího co by to jakkoliv osvěžilo. Konec se na rozdíl od Octopussy poved. Závěrečná konfrontace Bonda se záporákem je nejenom skvělý zakončení A View to a Killl, ale taky rozloučení Rogera Moora s Bondem. Scéna se vzducholodí je kulervoucí, napínavá a vlastně taky dost zábavná. V pořadí 15. díl Jamese Bonda asi nepřináší nic novýho. Ovšem po slabších záporácích z Octopussy a For Your Eyes Only přichází zase někdo kdo se u mě řadí k těm nejvynalézavějším a nejzajímavějším záporákům. Pro Moora se nejedná o vůbec špatnou rozlučku. Oproti Connerymu je naprosto odlišnej, ale to ho přece dělá výjimečnym. Jeho charisma, nadhled a občasný vtipkování se bezpochyby zapsalo do historie týhle legendární série. 7/10

Vyhlídka na vraždu pro mě vždycky byla zvláštní bondovka. Na jednu stranu jasně cítíš, že Roger Moore už je za hranou a film to často schovává spíš trikem než energií. Na druhou stranu je v tom něco upřímného – jako by si tvůrci i Moore sami uvědomovali, že je čas skončit, ale chtěli to udělat se ctí.
Co ten film drží nad vodou, je hlavně Christopher Walken. Jeho Zorin je přesně ten typ bondovského záporáka, kterého si pamatuješ i po letech – vyšinutý, nečitelný, místy až nepříjemný. Grace Jones je pak spíš živel než postava, ale funguje. Ne proto, že by byla propracovaná, ale protože z ní jde cítit fyzická hrozba, což u bondovek téhle éry není samozřejmost.
Akce je nevyrovnaná. Úvod na lyžích a finále na Golden Gate jsou skvělé, prostředek ale občas působí unaveně, podobně jako sám Bond. Humor tu pořád je, jen už nemá takovou lehkost jako dřív – spíš připomíná zvyk než přirozený projev postavy.
Jako celek to není žádný vrchol série, ale ani ostuda. Spíš důstojná, lehce rozpačitá rozlučka s Bondem, který byl vždy víc gentleman než zabiják. A popravdě – tenhle Mooreův nadhled mi dnes chybí víc, než jsem si tehdy chtěl přiznat.

14. A View to a KillRozlučka Rogera Moora s jeho nejslavnější rolí se naneštěstí moc nepovedla, ale jedno se jí musí nechat. Roger Moore nakonec aspoň jednou dostal film, ve kterém ho nedokázala v mých očích žádná jiná postava zastínit, a dokonce jsem z Bonda cítil i nějaké to charisma. Nicméně ne z důvodu, že by mi herec konečně, na poslední chvíli, dokonale prodal tu postavu nebo předvedl na stará kolena nějaký výjimečný herecký výkon, ale spíše kvůli tomu, že se v tomto filmu nenašla jediná jiná aspoň trochu normální, zajímavá a sympatická postava. Přitom premisa nebyla úplně marná, do jisté míry se mi líbila i jakási počáteční komornost a zasazení zápletky znovu do dobové problematiky, tentokrát postavené na křemíku, který začal v 80. letech naplno dobíjet svět. Ale co z toho, když se scénáristé rozhodli tuto poslední misi třetího Bonda pojmout jako extrémně komickou frašku plnou karikaturních postav, scének a momentů, která nejednou dost výrazně připomínala Moonraker a Žít a nechat zemřít, tedy dvě vůbec nejhorší bondovky tohoto představitele. Jenom tedy s ještě horšími vedlejšími postavami v čele s možná nejotravnější bondgirl (nebo by možná bylo přesnější napsat ukřičenou barbie girl, co mělo sakra znamenat to šílené nalíčení) vůbec a naprosto otřesně přepáleným a trapným „geniálním“ psycho padouchem. A jak by to nestačilo, vrátil se svým způsobem i starý známý policejní „humor“ v rámci jedné nudné honičky napříč San Franciscem. Dokázal bych odpustit, že zdejší akční scény byly docela krotké a docela zřídkavé a nikterak zajímavě natočené, dokázal bych asi v rámci té komornější, „realističtější“ a/nebo prostě zase trochu jiné zápletky odpustit i nedostatek zvláštních, různorodých či exotických lokací, ale to by musel být prostě příběh a postavy v něm na mnohem vyšší úrovni. Místo toho tady prostě téměř vše působilo jako že si Britové střílí z Američanů, Rusů (neříkám že to čas od času nefungovalo, ale celé 2 hodiny se na něco takového fakt dívat nechci), Jamese Bonda a nakonec i z diváka. A naneštěstí tak nefungovala ani trochu ani jakákoliv chemie, dynamika nebo uvěřitelnost vztahů mezi postavami, možná kvůli pochybným až špatným hereckým výkonům všech zúčastněných (snad právě s výjimkou agenta 007), ale pravděpodobněji právě kvůli scénáři a jeho prioritám. Pár pozitiv bych ale přece jen našel. Kromě hned na začátku zmíněného dobrého pocitu z rozlučky pana herce mě docela pobavila scéna napadení domu barbínky v nesnázích, líbilo se mi přímé zakomponování scény před titulky a jakéhosi „camea“, souvisejícího s jinými misemi, které divák neviděl, do současného dění, potěšilo několikeré použití ikonické znělky z OHMSS (i přes tu ne úplně líbivou 80s úpravu) a s výjimkou hodně unylého a dramaticky nepříliš funkčního závěru Vyhlídka na vraždu přes všechny svoje problémy dokázala držet mou pozornost docela konzistentně většinu své stopáže, což rozhodně není samozřejmost každého filmu. Ta komičnost, karikaturnost a divný osmdesátkový opar, vyjádřený kytarovými smyčci v nejhorších možných chvílích si ale rád pamatovat určitě nebudu. Jakkoliv úvodní písnička od Duran Duran měla slušnou energii. 6/10

Roger Moore jde do bondovského důchodu, ale to mu nebrání, aby hned v prvních minutách premiérově předvedl jízdu na sněžném skútru a vzápětí pak na improvizovaném snowboardu. Potom se bohužel film začne citelně zadrhávat a tempo se jakž takž vrátí až v závěrečné dvacetiminutovce. Walken s maniakálním smíchem kropící horníky prchající ze zatopeného dolu je přímo geniální a také přičítám k dobru vzducholoď s dynamitem.„-I'd have expected the KGB to celebrate if Silicon Valley had been destroyed… 🤔 -On the contrary, Admiral, where would Russian research be without it? 😅“

Navzdory skvělému lyžařskému prologu pro mě zůstáváVyhlídkajednou z nejslabších bondovek. Moore už akci nedává ani s pomocí dublérů a největší hrdinství prokáže, když vleze do postele s babochlapem Grace Jonesem. Alespoň, že ten smysl pro humor mu občas nechybí. Nesympatická je tentokrát i bondgirl, které herecky méně zdatná Tanya Roberts nedokáže dát patřičnou eleganci ani šmrnc. Akce ani roztahaný děj nemají tu správnou šťávu a Walken je spíš karikaturou než děsivým padouchem. Asi jediná bondovka, ke které už se vracet nebudu.