RoboCop (1987)

Cyberpunková dystopická klasika z 80. let. RoboCop (Peter Weller) má cool design, promyšlený do detailů. Je také skvěle zahraný – i po pohybové stránce. Za zmínku určitě stojí i robot ED-209: má také pěkný design a jeho stop-motion animace vypadá prostě dobře. Škoda, že tu nemá tolik prostoru. Clarence Boddicker ujde, ale Dick Jones (Ronny Cox) je mnohem lepší padouch, má skvělé charisma. RoboCopova parťačka Anne Lewis (Nancy Allen) je sympatická. Režisérem je Paul Verhoeven a scénář napsali Edward Neumeier a Michael Miner. Verhoeven tady ukázal svůj smysl pro krvavé/brutální scény, podpořené praktickými efekty. A také tu je nápad s „televizními scénami“ (zpravodajství + reklamy). Něco podobného tvůrci později dali i do Hvězdné pěchoty (propagandistická videa). Televizní scény zde jsou spíše komické a většinou jsou docela random. Svět dokreslují jen trochu. Videa ve Hvězdné pěchotě jsou lepší po všech stránkách: jsou i dost drsná, doplňují příběh, a hlavně krásně dokreslují svět. Film je hlavně taková satira na chamtivost korporací a na ekonomickou a sociální situaci v reálném Detroitu (která dodnes není dobrá). Hudba od Basila Poledourise je výborná, tady není co dodat. Trojice Verhoeven, Neumeier a Poledouris později pracovala na Hvězdné pěchotě. Ronny Cox si zahrál hlavního padoucha i v dalším Verhoevenově filmu: Total Recall.

Brutálny film plný praktických efektov. Policajt Murphy je brutálne zavraždený pri práci a vzkriesený ako kyborg. Ak to z neho robí Ježiša, čo to robí z postavy Nancy Allen? Jeho nasledovníčku Máriu Magdalénu? A je Miguel Ferrer akýsi Ján Krstiteľ? RoboCop je zábavný a napínavý film, ktorý funguje aj po skoro štyridsiatich rokoch.

Já si RoboCopa pamatuji akorát z nějakého seriálu, který jsme kdysi v pubertě sledovali. Samotný námět je zajímavý a nemyslím si dokonce, že úplně bláznivý. Naprosto si dovedu představit podobnou budoucnost. K policii a do armády se hlásí stále méně zájemců a stále méně jich dokáže splnit náročné fyzické testy. Plus musíme přičíst značné násilí. Vlastně se divím, že to nikoho nenapadlo dříve. Faktem je, že v 80. letech se s roboty roztrhl pytel. RoboCop navíc splňuje klasické dobové parametry. Například krev tu doslova teče proudem. Faktem je, že samotný snímek má velký přesah a je víc nadčasový, než si tvůrci v době uvedení asi mysleli. Detroit se totiž zmítá v kriminalitě a celou řadou sociálních problémů již řadu let. Ovládají ho gangy a policie je absolutně bezradná. Jak trefně tedy filmaři umístili děj právě sem. Nicméně USA se nyní také potýkají s mnoha problémy a je až neuvěřitelné, že co tvůrci tenkrát kritizovali se nyní znásobilo mnohokrát. Závěrem musím říct, že celý nápad se mi líbí víc než samotné celkové provedení.

Na třetí shlédnutí v životě nechápu jak mohl zrovna Verhoeven vybrat do všech úloh tak nesympatické herce. On - král úchylů, co má normálně vkus na dámy, sem nedal JEDINOU hezkou. Obzvlášť nepěkná je hlavní parťačka Robocopa, která nesleze z plátna. Film je prošpikovaný postavami, jejichž jednání nedává smysl. Proč se záporák 1 s chutí napije vína do kterého záporák 2 a jeho sok strčil před ním prsty? Proč černoch od záporáka číslo 3, který mu fandil, se na konci směje jeho smrti? Některé triky nehezky zestárly. Pád z budovy záporáka číslo 4 snad nebylo nutné dělat trikově, když to Smrtonosná Zbraň dokázala udělat realisticky .) Nejlepší na celém filmu jsou reklamy a absurdní tv vstupy, které připomínají relace Primy CNN nebo TV Barrandov.

Akční thriller s nezapomenutelnými přestřelkami, mechanickou elegancí a ikonickým designem. Je to horror těla, protože Murphyho proměna je děsivá právě tím, jak málo lidství v ní zůstane viditelně zachováno. Je to satira médií, protože mezi výbuchy násilí běží reklamy, pitomé slogany a televizní vsuvky, které vytvářejí dojem světa definitivně nakaženého zábavou. A je to i jakási ironická náboženská legenda: muž zabitý, rozebraný, znovu sestavený, bloudící mezi smrtí a pamětí, mezi strojovým příkazem a lidským zbytkem duše.
To, co dělá první film tak mimořádným, je jeho absolutní jistota tónu. On se nebojí být odporný a směšný zároveň. Neutíká před násilím, ale používá ho jako důkaz rozkladu. Neidealizuje město, policii ani budoucnost. Všechno je tu na prodej. Policie je polokrachující služba. Korporace mluví jazykem manažerské elegance, zatímco v pozadí teče krev. Zločin je přehnaný až groteskně, ale právě tím film ukazuje, že svět už dávno ztratil míru. A Murphy? Ten je možná jedinou skutečně tragickou postavou, protože čím víc vypadá jako neporazitelná mašina, tím víc cítíme, že uvnitř zůstalo něco zranitelného.