Le Far-West (1973)

Vyborny film s Vino lenturom vo vedlajsej ulohe - tusim bol vazen. V hlavnej ulohe sa predstavil Michel Picolli /Velka Zranice, Salto nel Vuoto/. Vysneny Divoky zapad sa odohrava v Belgicku, potom su tu fajne veci ako opustena uholna bana, clovek sa len dotlo mura a ten spadol ...... namakany film, prosim cim viac takychto filmov : 85 %

Poetický fantaskní snímek o romantice všedního dne s řadou osobností.(50%)

Dost zvláštní snímek... Byl to takový malý, poetický útěk z neosobního města plného nekonečného chvatu, do vysněných míst, kde si i dospělí mohou hrát jako děti. A docela jim to šlo...

Starší generace se nejednou nostalgicky rozplývají u legendárních dobrodružství Vinnetoua a Old Shatterhanda či sedmi statečných jezdců. Já osobně mnohem víc z tematicky spřízněných filmů inklinuji k tvorbě 70. let, hledající na téma hrdinství Divokého západu nové a mnohdy i neotřelé pohledy. Zatímco GirardůvGone with the Westukázal, že podobní hrdinové přežívají dneska už jen ve starých příbězích a lidských pamětích, Jacques Brel ve svém autorském kouskuLe Far-West(ke kterému rovněž složil i hudbu a ztvárnil hlavní roli) rozehrál hrdinství skupinky současníků, pro nichž Divoký západ ještě stále nevymřel, neb zůstal naplno ukrytý v jejich srdcích a jakákoliv moc a pokrok se proti nim stávají krátké. V dobových kostýmech, v obydlí dřevěného Saloonu, s dobovými hrdinskými zvyky, v doprovodu krásných písních o putování, nalézají uprostřed džungle přetechnizovaného světa poklad v podoběznovunalezení ztraceného údolí svého dětství. Atmosférou i svými obrazy lidí žijících si svůj svět navzdory zcela odlišnému okolí (a současně v obrovském kontrastu k němu) mi Le Far-West připomněl britskéOptimistyze stejného roku. Jedinečně svérázná povaha hlavních postav zamořila celou atmosféru tohoto poetického snímku na pomezi hravé fantazie a donquijotského boje proti životu v moderní civilizované společnosti. Spousta krásných výjevů, stylově podané divadélko, které si jde (stejně jako jeho hrdinové) proti jakýmkoliv konvencím a ve společnosti diváka je všechny bouří, stejně jako Jacques pokaždé zbouří zeď, o níž se opře... fantazijní nádhera, čiré umění pro vnímající publikum. Jsem konsternován! *****Zajímavý komentář: vesper001 (škoda, že odkaz na celou recenzi již není po letech veřejně přístupný);trochu mimo: LiVentura (označení "Venturův western" by se kdyžtak už hodilo na filmDravecz roku 1968.. tady si asi někdo nevšiml, že Ventura má zde pouze štěk);zcela mimo: Martin741 (...a nenechte se zmýlit, i Piccoli má spíše epizodní roli).(15.09.2020)

Jacques Brel prý v dětství věřil na víly a na konci života hledal Boha v oblacích. Hlavní postava, jíž propůjčil svou tvář i jméno, stojí někde mezi tím. Muž se srdcem plným ideálů, který považuje dospělost za dezerci, Don Quijote, kterého sebevětší mlýn neodradí, snílek s pevným rozhodnutím nalézt„Ztracené údolí svého dětství“. Poetická, humorná, bláznivá i tragická pohádka o tom, jak vysoký pistolník v černém ke svému snu (snad) nakonec došel. Le Far West vlastně ani není film, ale kamerou zaznamenané bláznivé dovádění dospělých, kteří neztratili schopnost snít a odvahu si hrát. A člověk by si vlastně rád šel hrát s nimi, kdyby ho ke dnu slušného a racionálního života nepoutala kotva konvencí a iluze důstojnosti. Jedinou podmínkou je přistoupit na pravidla téhle absurdní podívané, jen tak lze pochopit její specifický humor a poodkrýt její poetiku. Nechybí panoramatické záběry ani citlivé momenty, ve kterých se mezi Jacquesem a ochrnulou tanečnicí Linou rodí láska; ve druhé části hra ustoupí dramatické konfrontaci s dospělými a mocnými tohoto světa a bizarnost a symbolika některých výjevů dosáhne až cocteauovské úrovně. Nebudu a nechci zkoumat, co měl při jejich psaní Brel přesně na mysli, protože pro publikum není důležitý zdroj umělcovy inspirace, ale jen umění samotné. A některé zdroje si zaslouží soukromí. (vícezde)(06.05.2013)