Láska mezi regály (2018)

Poesie všedního dne aneb Lehká depka o dělnickém životě.1)  Výborně řemeslně zpracovaná výpověď o životě lopat někde kolem Lipska._____ 2)  V hlavní roli pretendenta na místo manažera vysokozdvižného vozíku Christiana vystupuje pěkně vysportovaný 31letý (v roce natáčení 2017) Franz Rogowski. Herec získal v roce 2018 cenu (Deutscher Filmpreis, považuje se neoficiálně za ekvivalent amerických Oscarů) za nejlepší mužskou hlavní roli._____ 3)  Scénář napsal podle vlastní povídky 40letý Clemens Meyer, který v něm zúročil vlastní tříletou praxi na vysokozdvižném vozíku. Za scénář získal se spoluautorem (a režisérem snímku) 36letým Thomasem Stuberem v roce 2015 rovněž Deutschen Filmpreis._____ 4)  Novinář Hanns-Georg Rodek ve Welt Online srovnává:Der Großmarkt ist die Ersatz-DDR, seine Bewohner bewegen sich entlang klarer Routen, sind zur Aufrechterhaltung der Ordnung in den Regalen verpflichtet, und wer sich an diese Regeln hält, wird in Ruhe gelassen.Velkoobchod je náhražkou NDR, jeho obyvatelé se pohybují po určených trasách, jsou povinni udržovat pořádek v regálech a ti, kteří tato pravidla dodržují, jsou ponecháni na pokoji. Podle dalších komentátorůse v postavách důrazně odráží ztráta sebevědomí a nadhledu a vynucené rozloučení s identitou a zažitým životem v bývalé NDR, který byl náhle ze dne na den prohlášen za špatný.

V tomto německém dramatu, kde se vysokozdvižné vozíky prohání mezi řadami vysokých regálů za zvuků Straussova valčíku "Na krásném modrém Dunaji", sledujeme introvertního Christiana (Franz Rogowski), který nově nastoupí jako skladník do supermarketu. Má za sebou kriminální minulost, je tetovaný, málomluvný. Je přidělen do oddělení nápojů, kde jej veterán regálů Bruno (Peter Kurth) trpělivě učí, jak ovládat paletové vozíky v přestávkách na kouření. U kávovaru Christian často potkává Marion (Sandra Hullerová) z oddělení sladkostí, a začnou spolu flirtovat, jenže Marion je vzdaná za muže, se kterým však není šťastná. Film mi trochu připomenul dělnická dramata z doby před revolucí

Dennodenná monotónna práca, vykladať, dopĺňať, voziť, čistiť, upratovať, takáto práca nepraje dobrému pocitu zo života. Našťastie pre film aj pre diváka tu vzniká nejaký vzťah medzi fľaškami a sladkosťami s nejasným smerovaním. Nevyspytateľne to aj skončí, ale netreba očakávať nejaký bombastický záver. ––––Vysokozdvižné konflikty. Jeden na každé oddelenie. S konzervami si veľmi nerozumieme. Oveľa lepšie so sladkosťami. Navyše sú na mierovom chodníku s lahôdkami a mrazeným tovarom.

Takových filmů už je málo. O neviditelných lidech, které potkáváme každý den, ale nevnímáme je. A přitom každý se snaží o své místo na slunci. Křehký snímek zasazený do nočních směn potravinářské velkoprodejny, kde vládne vlídný a otcovský Bruno. Dostane na starosti i nováčka, který hledá sám sebe i sílu udržet se od minulosti. A právě ve finále Bruno je tou nejzajímavější postavou, i když ne hlavní. A nejsmutnější. Není to veselý film.

Toto nie je prvoplánová hollywoodska lovestory ani romantická komédia. Je to zložitý príbeh mlčanlivého mladíka Christiana nastupujúceho do hypermarketu ako dokladač. Vďaka nemu môže divák trocha nahliadnuť do zákulisia fungovania obchodu a vzťahov medzi obyčajnými ľuďmi, ktorí tu pracujú. Každý z nich má nejaké tajomstvo a svoj vlastný príbeh, no máloktorý je úplne šťastný. Aj Christian jedno má. Film má pomalé zádumčivé tempo, takže postavy spoznávame prirodzene a bez veľkého tlaku. Produkcia veľmi dobre pracuje s atmosférou. Necháva vyniknúť tichu v dialógoch či už aby vystupňovala napätie alebo aby vynikla Christianova plachosť. Výborne tiež vkladá piesne a hudbu do celkov a prehlbuje tak náladu scény. Herci hrajú vynikajúco a svojim výkonmi perfektne napĺňajú scenár. Veci nie sú jednoduché, a preto hoci film končí šťastne, zmes pocitov, ktoré vyvoláva je plná melanchólie. 75%