Lady Snowblood (1973)

Tarantinosa nie inšpiroval, ale spravil rovnoremake, resp. kopirák, čo je len dobre, pretože inak by som o existencii tohto vynikajúceho diela vôbec nemal tušenie. Štýlovka, ktorej sa dá hrdo odpustiť hocijaká naivita/uletenosť, pretože dostana diváka do úžasu prakticky už svojou vypiplanou stránkou audiovizuálu a následne aj svojím obrovským filmárskym srdcom. Táto nenápadná záležitosť mi moc polahodila aj keď nie som nadšencom ani jedného prvku, ktorý si kladie za primárny zobraziť. Miestami ale pocit masterpiece a inými zas absolútne, takže od plného hodnotenia upúšťam aj keď to cítim naopak. Titulný song hezký.

Lady Snowblood je filmem, který velmi silně inspiroval TarantinovaKill Billa, a film samotný byl inspirován mangouLone Wolf and Cub, který byl v 6-ti dílech i zfilmován. Je to téměř komiksový příběh o pomstě, který místy připomíná italské špageti westerny. Hlavní hrdinka Sayo je zde ztělesněním pomsty smrti svých rodičů. 4 darebáci její rodiče zavraždili, matku znásilnili, a matka skončila ve vězení, kde se Sayo narodila, matka ve vězení umřela. Sayo byla vytrénována mistrem bojových umění, a následně se film odehrává ve 4 kapitolách, přičemž v každé z nich jednoho z nich zabije. To co se mi na filmu zejména líbilo je atmosféra, vizuál, jeho barvy. Sayo je oblečená jako elegantní gejša a v každé kapitole má jiné barevné kimono, jsou zde záběry moře, pláží, lesů, květin a v tom Sayo v barevném kimonu a s paraplíčkem. Vraždy jsou zde "over the top" se stříkajícími litry krve, je jasné že Tarantino i zde bral inspiraci.

Inspirace tímto filmem pro TarantinůvKill Bill 1jde znát z mnoha ohledů. Kill Bill je ale lepší, což není příliš překvapivé, protože novější filmy (potažmo umění) stavá na dílech, která byla vytvořena dříve a vybrušují je.Ovšem netahej mě za slovo, neplatí to dogmaticky. Vím, že spousta nových filmů se poukouší svézt na úspěchu starších filmů, ale vůbec se jim to nedaří (viz. Rebel Moon vykrádající Star Wars a Sedm Samurajů/Statečných). Průměrná kvalita je ovšem vyšší. Průměrný film ze 60s je méně koukatelný než průměrný film dneška.Každopádně se můžeme shodnnout na tom, že ač Tarantino vykrádá, tak to dělá způsobem, díky němuž jeho filmy přesto působí velmi originálně - nikoli jako AI generated splácanina. Lady Snowblood jisté kvality má. Některé obrazy jsou působivé a taky je to výživně brutální. Když někdo někoho sekne, tak z rany stříká svítivě rudá krev (tyto komiksové stříkance krve QT převral a ještě více vyhrotil). Celkově je tento film ale méně působivé a nepříliš strhující. Protagonisčinu pomstu jsem vůbec neprožíval, protože to není dobře odvyprávěné. Abych do toho byl zainteresovaný tak, jak by bylo ideální, tak by do vyprávění muselo být včleněno to, co tam chybí. Takto mi její pomsta byla úplně volná, ačkoliv revenge stories by měly vybudit v divákovi pud pomstichtivosti. Toho lze docílit tak, že autor představí sympatickou postavu a pak jí nechá trýznit postavou, která je naopak nesympatická. Takto lze vypravěčsky zmanipulovat, aby byl divák/čtenář na stejné vlně se mstící se postavou. Tento film tento aspekt nepodchycuje.

CHLADNÝ SKVOST NASAKLÝ KRVÍ!Očištění zkaženému světu nepřinese čistý bílý sníh, ale sníh nasáklý krví.Kill Billje můj nejoblíbenější film odQuentina Tarantina, ale příběh o paní Shurayukihime jsem viděl teprve až teď. Po zhlédnutí jsem měl v hlavě jasno. Asi jsem opravdu objevil poklad ve filmařském průmyslu! Nevím, jak je to možné, ale jak mohlo něco takového vzniknout už v 70. letech? Viděl jsem sice remasterovanou verzi, ale i tak mě ten vizuál odrovnal a také jsem si říkal, že je i o dost lepší než u některých dnešních fillmů. Ty barvy byly opravdu neskutečné, zvlášť bílá a červená, ta krev a sníh byly vskutku vizuálním granátem.Meiko Kadžia její postava Yuki Kashima byla opravdu vydařená role. Díky Meiko jsem hlavní postavě dost držel palce a užíval si celý chod pomsty. Kromě herectví tu také zazpívala píseň "Flower of Carnage" (Shura No Hana), která opravdu zahřála u srdíčka. I když většinu znám z Billa, tak musím říct, že tu bylo spoustu odlišných a šokujících událostí, které mě hodně překvapily. Sice tu nemůžu čekat souboj ve stylu The Bride vs The Crazy 88, ale když nastala každá akce, tak vůbec neměly žádnou chybu. Krvavé efekty se dokonce 100% rovnaly Tarantinovi, což je na tu dobu neskutečný zázrak, což hlavně platí také u komiksových úryvcích. Má to dost dobrý příběh, je to vizuální granát, audio-vizuál je též bombastický. Nevím, co bych měl tomu vytknout, takže je počet bodů asi jasný. Mé hodnocení:10/10

Ale jo, tohle beru. Je dost patrné, že se tím Tarantino inspiroval (a že se tím inspiroval hodně, až bych se nebál říct, že to vykradl a jeho verze z něj obsahuje jen pár akčních scén), ale zatímco Kill Bill je jen překombinovaný akční blábol hrající jen na efekt, tohle má aspoň smysluplný děj a gradaci, větší práci s postavami (na akčňák) přičemž to nikdy nespadne do přehnanosti. I ty krvavé gejzíry jsou "uvěřitelně" umírněné a netrvají nekonečně dlouho. Znova to sice vidět nemusím, jelikož mi tenhle typ japonských filmů moc nesedí, ale jako překvapivě zdařilý akčňák to beru a zhlédnutí určitě nelituji. Občas to dokonce má zajímavé filmařské nápady, které mi dokazují, že to točil někdo s citem pro filmařinu, jen si je to někdy shodí, aby to až moc nesklouzávalo do jiného žánru. To se stalo Tarantinovi a vznikla z toho fraška, ale už ho s Kill Billem nechám být, tepal jsem do něj tehdy v komentáři dost. Snad jen dodám, že po zhlédnutí Lady Snowblood mě ten film míjí ještě víc. 3*