Lady L (1965)

Príjemná komédia s hviezdnym obsadením, rozpráva príbeh práčky Louise Lendale, ktorá sa vďaka náhode zaľúbi do zlodeja Armanda. Ten sa radikalizuje a stáva sa anarchistom a je neustále na úteku. Louise stretáva Lorda Lendala a stáva sa aspoň na oko jeho ženou. Príbeh prináša množstvo komických situácií, ale hoci produkcia je kvalitná a herci sú celkom uveriteľní, dohromady to nefunguje. Vtipy sú totiž veľmi predvídateľné a celý film je príliš rozvláčny a zbytočne rozpitváva detaily na ktorých nezáleží, len aby sa všetko vysvetlilo. Na druhej strane niektoré detaily, napríklad premena Armanda na anarchistu, zasa naopak zostávajú nevysvetlené a nechávajú v príbehu diery. Svojou úrovňou pripomínaPřídech skandálu. 65%

Lady L je pro mě nejzajímavější samou ústřední trojicí. Italka Sophia Loren, Američan Paul Newman a Brit David Niven. To je spojení vskutku netradiční a neobvyklé. Pravda je, že některé konverzace byly úsměvné, ale celkově mi děj až na výjimky přišel trochu nezáživný. Ten rozmach událostí a scén mi přišel až moc velký. Přeci jen celé dvě hodiny film bavit nedokázal. Italský temperament, americká nezávislost a britský humor jde dohromady jen někdy a jen pozvolna.

Spolocenska konzervacka, ktoru uspesne natocil Peter Ustinov /rimsky cisar Nero z filmu Quo Vadis/. Kulisy su na urovni, ale divak sa musi az prilis sustredit na dialogy. Da sa na to vsak pozerat hlavne vddaka hercom ako Philippe Noiret /Le Fusil 1975/, Sophia Loren /Horalka/ a David Niven. A tusim ze Noiret sa prvy krat tymto ocitol medzi hereckymi velikanmi. 55 %

"Dnes jsem měl souboj. Milenec mé ženy urazil mou milenku, což je náhodou jeho žena." Stařičká bělovlasá šlechtična, vdova po ctihodném anglickém vévodovi a matka nespecifikovaného počtu vojenských důstojníků, se chystá oslavit osmdesáté narozeniny. Při té příležitosti je vyzvána k sepsání pamětí. Začne tedy potenciálnímu životopisci vyprávět, jak se stalo, že se chudá italská pradlena vypracovala do tak úctyhodného postavení, aby sám posoudil, zda je možné něco takového publikovat... Zvláštní komedie. Je vtipy doslova napěchovaná, je i poměrně originální a velmi atraktivně obsazená, přesto jsem ji napoprvé nebyl schopen strávit. Snad je to tím, že si bere inspiraci z tolika zdrojů. Chvíli se podobá francouzským fraškám, jaké psal Georges Feydeau, jindy podvodnickým komediím, groteskám, salonním anglickým konverzačkám... A tak se stále rozpíná do šíře, místo aby směřovala dopředu, k nějakému předem definovanému cíli. Film vznikal pod pečlivým patronátem Carla Pontiho jako benefice Sophie Lorenové. V té době její kariéře hrozila stagnace ve vzájemně si podobných úlohách a Lady L nabízela roli, která se člení a přetváří podle různých životních situací v dlouhém časovém rozpětí. Přestože Sophie nezklamala, na můj vkus až moc podléhá právě té neuspořádanosti filmu, kterou jsem zmiňoval. Paul Newman tehdy k vlastní škodě spoléhal na Stanislavského metodu a nenechal si ji Ustinovem vymluvit. Ve stylizované realitě crazy komedie, zprohýbané krupobitím gagů, proto působí nepatřičně a jako nejslabší článek filmu. Kdykoli se objeví, jako by ustala legrace. V Lady L se stalo něco podobného jako ve filmu Růžový panter, kde Peter Sellers nečekaně "ukradl" film Davidu Nivenovi. A právě David Niven, který se včlení do filmu přesně v polovině, ho nakopne zpátky k životu. Jeho nádherná kreace v roli znuděného vtipálka vévody je portrétem velkorysosti, životního nadhledu a jakési skeptické radosti ze života. Co věta, to blyštivý drahokam vtipu, zasazený do šperku, který nepodléhá módě. Právě postava Davida Nivena mě přiměla podívat se na Lady L opakovaně a postupně zvýšit hodnocení až na 80%

Kvalitně obsazená nevyrovnaná komedie, která občas pobaví.(max.50%)