Lady Hamiltonová (1968)

Film má takový "Angelika" styl, což znamená že hlavní hrdinka je sexy a všichni ji chtějí muchlovat (admirálové, synovci, strýčkové, královna, ... ) nebo ji alespoň malovat, či léčit pacienty pohledem na její přednosti. A tak se krásná a chudá pasačka přes všechny ty poživačné samce (a samice) snaží dostat ke štěstí, bohatství a titulu. Románovou roztáhlost film vtipně krátí, děj uhání dopředu, hrdinka skáče vesele z náruče do náruče, z postele do postele a z ulice do nevěstince. Jinak je to takové poměrně ukecané, kostýmně vymazlené a celkově asi neurážející. Taková historická jednohubka.

Toto francouzské ztvárnění anglické látky je poznamenáno na Dumase velkou historickou věrností a klade otazník nakolik novodobá Pygmalion odpovídá skutečnosti nebo ne. Michelle Mercierová, podpořená vydatně Libuší Švormovou, demonstruje, že její silou nebyly anatomické přednosti, ale skutečný, nikoliv zanedbatelný talent. Stejně zdařile jsou ztvárněny i obě hlavní mužské role a na poměry v lehkém žánru i neobvykle dobře propracovaný scénář a přiměřeně  je pojednána i výprava. Obraz tragické romantické lásky, která v nejvyšších vrstvách tehdejší společnosti zase nebyla tak neobvyklá (Pompadurka) není přepjatý a asi opravdu zrcadlí skutečnost. Romantické filmy této kvality mají také právo na existenci a mají co nabídnout a ukázat.

Zdá sa že Michèle Mercier sa nepodarilo vymaniť z Angelikinho charakteru ani v tomto filme. To čo však Angelika zažije v niekoľkých filmoch zažije lady Hamiltonová v jednom. Scenár je naivný až prostoduchý a miestami priamočiarosťou príbehu hraničí až s pornografiou a nebojí sa zabŕdnuť aj do homosexuality. Na dobu vzniku celkom odvážne erotické scény predčia Angeliku o koňskú dĺžku a pokiaľ sa o Angelike hovorilo že nebola "ľahká" lebo nedala každému, ale len tomu kto poprosil, tak lady Hamilton nebolo treba ani prosiť. Stačilo mať šľachtický titul. A tu sa podobnosť s Angelikou nekončí. Podobnosť vzťahu Emmy Lyon a lorda Nelsona s Joffreym de Peyrac je očividná a admirál má dokonca podobnú jazvu na tvári. Pritom produkcia je veľmi dobrá. Hlavne na výprave a kostýmoch sa nešetrilo. A to je s telom Michèle Mercier jediné čo tento film môže ponúknuť. Herecké výkony nie sú úplne tragické, ale charaktery sú príliš ploché, aby sa tu nejaké herecké umenie mohlo vôbec prejaviť. 50%

Michele Mercierová s oblibou blábolí dodnes, jak strašlivě jí Angelika zničila její hereckou karieru, ba dokonce život. Chlubí se, jak převezla režiséra, když si bradavky v koupací scéně v Markýze andělů přelepila křížem černou lepící páskou, aby případné "lechtivé" záběry museli vystříhnout. Tady se předvádí mnohem víc, i když podle mě jsou některé záběry s dabérkou. Ale zezadu, zadek i nohy tady předvede víc, jako v Angelice za všech pět částí dohromady. Jenže tenhle film ukazuje, že na víc nikdy herecky neměla. Ještě jsem ji viděl v nějakém francouzském westernu, který si hrál na Tenkrát na Západě (opravu ale jenom hrál...) a bylo to pokaždé to samé. Film je vysloveně plytký, když to člověk porovná třeba s Tomem Jonesem (mužská obdoba hlavní hrdinky), který je snad starší i než Angelika, nemůže to nevidět a nevnímat. Ona romantická láska s Nelsonem se ani geniálnímu autorovi předlohy moc nepovedla, dělat z Emmy nevinnou hrdinku je trochu trapas. Zatraceně dobře věděla, co a proč dělá a do čeho jde a za jakým účelem. Nelson byl ve své době superstar a zrovna tak, jako se chlubila jedna česká modelína, jak "sejmula" svého času W. Snipese, aby se později provdal do Itálie za jinou superstar, tak to úplně stejně řešila Emma ve své době. Ta rádoby plačtivá závěrečná scéna, kdy musí s Nelsonovým potomkem na ruce opustit katedrálu sv. Pavla je hodně laciná. Nelson je zde podán jako sošný bijec, ve skutečnosti to byl drobnější muž a onen šermířský souboj na Sicílii by asi takhle opravdu asi těžko absolvoval. Nehledě na fakt, že tohle už bylo XIX. století a mušketýři dávno zmizeli v propadlišti dějin. A tak jediné, co mě pobavilo v téhle kostýmně studiové podívané byla ona nádherná sicilská královna, která sexeppealem Mercierku výrazně převyšovala a zasmál jsme se při papundeklové bitvě u Trafalgaru. Ale to je asi tak vše. Viděl jsem, kdysi to byl film, o kterém se dost mluvilo (bolševik ho do kin pustil stejně jako tu Angeliku), ale jednou stačilo. Ani nevím, za co jsem dal tu jednu hvězdu. Vlastně už vím, za Nadiu Tiller a docela zábavného malíře, který věděl, která bije...

Atmosféra filmu, samozřejmě díky Michele Mercierové, má zřetelné "angelikovské" zabarvení. Něco, čemu se ve výpočetní technice říká CtrlC, CtrlV. A samozřejmě staví na jejím fyzičnu - tomu nepodlehne jenom londýnské mužstvo té doby, ale i mnoho diváků. Pokud však znáte reální život Lady Hamiltonové, nepochybně z filmu vidíte, že vychází ze skutečnosti. Nemá asi smysl rozebírat klady a zápory filmu. Není to žádné velké umění, které zapadne do filmového kánonu, ale film na který se dá dívat a bavit se, je to včelku nenáročná, ale příjemná zábava. Závěru však schází informace o skutečném konci Lady Hamiltonové. O tu je divák ochuzen, ale možná bylo záměrem vést diváka k tomu, aby se jejím životem zabýval dál. I když...v době bez internetu bych i o tom trošku pochyboval.