La lama nel corpo (1966)

Giallo v gotickém kabátě sází především na atmosféru, tajemno a napětí. Dějištěm je starý dům s úžasnými interiéry, které, jakmile se setmí, osvětlují petrolejové lampy, svíce a plameny z krbu. Krásné ženy tu bloudí spletitými chodbami a v zádech mají smrt. Doktor Robert Vance zde vybudoval soukromou kliniku, když se po skandálu stáhl z veřejného prostoru. Kromě léčby se zabývá pokusy s transplantací kůže, což je později vysvětleno. Nová sestra Mary brzy zjistí, že dům má svá tajemství. Neklidné vody rozvíří nečekaný příchod půvabné Giséle, která se rozhodne přijít zdejším tajemstvím na kloub. A pak je zde vrah v černém plášti s kápí a ostrou břitvou a k tomu někdo uzavřený v horním patře domu. Vraždy jsou decentní, což ani tolik nevadí. Film osloví především skalní žánrové příznivce. Vyzdvihnout je třeba i výtvarnou kameru, kdy nejen zmiňované interiéry, ale třeba i scény v jeskyni nebo útěk zahradou k fontáně lahodí oku diváka. Solidní je i hudební doprovod. Ohledně závěru těžko říci, zda je šťastný.(30.09.2021)

Italské giallo tou dobou bylo ještě v plenkách (avšak už zde vidíme tu později tak klasickou a proslavenou ikonu vraha v přestrojení v černých rukavicích, a s ostrou břitvou, která je neoddělitelně spjata právě s giallo zabijáky), gotický horor na samém vrcholu, v tomto případě ale šlo o překvapivé, jinak ale velmi příjemné spojení obou těchto populárních žánrů (částečně jej jde označit i jako proto-slasher) + k tomu doplněné o nějaké ty typicky melodramatické prvky své doby. Film byl podle mého úspěšný, bodejť ne, když se na něm autorsky podíleli Ernesto Gastaldi a Luciano Martino (bratr známějšího Sergia), jedni z nejlepších scénáristů a producentů své doby, především pak v 70's. Pěkně pletitý děj (především díky nadměrnému seznamu podezřelých a falešných stop v zchátralé klinice pro duševně nemocné, příběh filmu se odehrává v Anglii někdy kolem roku 1870), ale opravdu pěkná strašidelná atmosféra (s hezky vzrušujícími částmi, především z podkroví, tam se skrývá něco obzvláště děsivého) a veliké tajemství, hodně z úspěchu filmu dělá i nádherné stylizované gotické pozadí se všemi tradičními prvky, velmi blízko pak tento film má k filmům od Antonia Margheritiho ("Danza macabra") a Riccarda Fredy ("Horrible Dr. Hichcock"), nebo Maria Bavy (téměř cokoliv od roku '60 do roku '66), film se jim v některých směrech vyrovnal, někde dokonce možná i předčil, to už je věc názoru. Stopáž filmu je tak akorát (něco kolem 80. minut), takže čas ztrávený u televize vám uběhne celkem rychle, kdy se ani pořádně nezačnete nudit, moc k tomu místy totiž nechybělo, ale díky přijatelné stopáži to ještě šlo. Jde o diskrétní záležitost, nikoliv o mistrovské dílo, které fanoušci obou žánru jistě ocení. Film stále do dnešních dnů nevyšel na regulérním DVD (existuje pouze ilegální DVD, přepis ze zchátralé VHS pásky).(27.05.2013)