Strašení (1963)

6/10. Challenge číslo 11-HORORY -Hráč číslo 12-Fungore.Strašení je takový psychologický experiment, který se ošklivě zvrtne. Vědec zabývající se paranormálními jevy, si chce v praxi ověřit existenci nadpřirozena a pronajme si sídlo Hill House. Obrovské ponuré sídlo s krvavou historii. Vybere si lidi, kteří mají nějakou zkušenost s paranormálními jevy. Dům však na ně začne útočit psychicky. Musím uznat, že ty rány do dveří byly solidní. Zní to, jako by se tam někdo snažil promlátit sbíječkou a přitom nikde nikdo. Eleanor a její cesta do blázince v přímém přenosu je taky fajn, protože člověk nakonec neví, jestli straší v baráku, nebo jí jenom přeskočilo z toho všeho. Ten dům má i pěkně klaustrofobní atmosféru. Minusem je ale stopáž. Dvě hodiny jsou v tomhle případě fakt moc. Místy jsem měl pocit, že se postavy snaží ty duchy prostě ukecat k smrti. Je to ukrutně upovídané a člověk má občas chuť do toho filmu vlézt a ty lidi trochu popohnat, aby se konečně něco stalo. Doškrábat se k finále byla docela fuška a vyžadovalo to víc trpělivosti, než mívám v pátek večer. Je to takové to retro, co neurazí, ale dneska už vás ze židle nevyhodí. Moderní divák odkojený na moderních duchařinách u toho možná spíš usne, než že by se bál. Působí to jako návštěva muzea, sice uznáváte, že ty exponáty jsou historicky důležité, ale po hodině už se nenápadně koukáte po exitu. Za mě jsou tři hvězdy max. Je to na tu dobu dobře natočené a psychologicky hluboké, ale prostě se to chvilkama táhne. Výsledný dojem trochu zlepšuje finále, které umí atmosférou zapůsobit. Tohle nebude kult, který bude mezi mými oblíbenými.

Kouknul jsem se kvůli silné inspiraci pro Flanagana a jeho první sérii The Haunting. Moc jsem tam toho neviděl. Flanagan prostě jel podle předlohy první dámy psychologického hororu. Nemyslím, že by tento film nějak zásadně ovlivnil výsledný tvar jeho minisérie, ale nejsem žádný expert. Berte to pouze jako můj dojem. A teď k filmu samému: 62 let a stále to má koule. Hodně psychotické, neujasněné, hodně upovídané a plné náznaků. Dům je dokonalý, kamera, hudba a zvuky super a herci přesvědčiví. Zápletka, vztahy mezi postavami a zakončení dnes už samozřejmě nefungují tak jako tehdy, proto také ty hvězdy jsou "jen" čtyři, ale řemeslně absolutně není co vytknout....cokoliv tudy kráčelo, kráčelo samo...A řekněte, kdo by chtěl být sám? //// Potěšil "doktor Jacoby" Russ Tamblyn, který pak měl i cameo v minisérii The Haunting.

Myslím, že seriálThe Hauntingdokázal předlohu vytěžit mnohem lépe. Zde mě bohužel rušilo afektované herectví hlavní postavy, rozvleklost a přitroublé dialogy. Jinak to má docela pěknou, ponurou atmosféru, kterou umocňuje fakt, že film je černobílý. Nicméně jsem nečekal, že by mě jakkoli postrašil horor z roku 1963, takže nejsem zklamán a můžu aspoň ocenit stylové zpracování.

Proti starým hororom nemám absolútne žiadny problém ale v prípadeThe Hauntingich je rovno niekoľko. Eleanor je naivná, nesympatická, otravná a nanič hlavná postava, s ktorou je utrpenie prežiť celý film. Ľahostajnosť ostatných postáv, ktoré situáciu v dome do poslednej chvíle neberú vôbec vážne je nevhodná a uberá to na vážnosti a tým aj kazí v momentoch atmosféru, hlavne keď ju najviac treba. Logika občas opustí dejisko a strašidelné je to len občas.Rosemary´s babybol opačný prípad, kde si hlavná predstaviteľka prechádzala psychickým diskomfortom, ktorý sa nakoniec preústil v deptajúci teror a ako divák som ho s postavou prežíval a cítil. V tomto prípade je hlavná hrdinka ponechaná napospas vlastným myšlienkam a ovládaniu strašidelným domom, ale pokiaľ to nepôsobí komicky, tak nakoniec úplne opravne a na vyvolanie desivej atmosféry je toto len chabé minimum oproti podobným filmom. Osvetlenie, zvuky a hravá kamera vedia z miesta vyťažiť možné maximum, ale nestačí to a v závere som sa cítil neuspokojený až mi to nakoniec úplne prišlo ako strata času. Existujú omnoho lepšie kúsky aThe Hauntingnie je ani z polovice tak dobrý ako ony. Za mňa obrovské sklamanie a otázne mi je to pomerne vysoké percentuálne hodnotenie.

[3,5*]"It was an evil house from the beginning, a house that was born bad."Dnes už klasický gotický horor zaradený v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, považovaný za jeden z najstrašidelnejších filmov všetkých čias. Isteže, z dnešného pohľadu sa už ťažko dá hovoriť o nejakej neznesiteľnej hrôzostrašnosti, ale to je proste nevďačný údel všetkých hororov. Dovolím si však tvrdiť, že ako jeden z mála klasických hororov si "The Haunting" dokázal tú svoju hrôzostrašnú atmosféru do veľkej miery zachovať. Robert Wise totiž veľmi dobre vie, že tá atmosféra strachu má väčšiu účinnosť, ak pôvodca hrozby ostáva divákovi skrytý, zahalený rúškom tajomstva (všetky tie klasické horory, ktoré priamo zobrazujú kadejaké "strašidelné" príšery, sú dnes už skôr na smiech). Takmer celé dianie sa odohráva v záhadnom a zlovestnom dome Hill House, v ktorom dobrovoľne trávia čas 4 hlavné postavy: racionálny Dr. Markway (Richard Johnson), snažiaci sa vedeckými metódami objasniť záhadu domu, skeptický dedič domu Luke (Russ Tamblyn), ktorý si z toho robí žarty (teda aspoň spočiatku), ustráchaná Nel (Julie Harris) a sebaistá (teda tiež len spočiatku) Theodora (pôvabná Claire Bloom), inak veľmi zaujímavá postava. Prvú noc v dome ešte nič nenasvedčovalo tomu, žeby niečo mohlo narušiť moje pokojné pohodlie na gauči pred obrazovkou (nejaké to podivné búchanie na chodbe ma predsa z miery vyviesť nemôže). Ďalšie noci už ale tvorcovia nasadzujú väčší kaliber (záhadná ruka, tajomný mužský hlas, detský plač), napätie naberá na intenzite a ja sa na tom gauči začínam nejako ošívať. V tých vypätých momentoch som odrazu začal naplno vnímať aj hudbu a uvedomil som si, ako výborne funguje. Okrem nej ma na výslednej atmosfére významný podiel aj kamera, zručne využívajúca šikmé, či rozšírené zábery, prípadne zrkadlové odrazy."Did something happen?" "No, nothing in particular, just someone banging on the door with a cannon ball!"