Kuratorium (2022)

Ideální materiál doplňující hraný filmAnatomie zrady. Nikoli téma nové, ale velmi zdařile zpracované. Skvělé jsou do kontextu uvedené vzpomínky pamětníků. Dokument by měl zajímat skutečně pestrou skupinu diváků, včetně foglarovců (hovoří se zde o souvislostech vydáváníSvorných gambusínů). Nechybí ani vhled do knihovničky pro mládež:Boj s minou, Tajemství zkumavek a křivulí, Zlézáme severní stěnu Matterhornu, Boj o Krétu, Proti nepříteli do severských vod, Štuka a Špunt vítězí, to všechno jsou tituly, které už dnes málokomu něco řeknou, ale pro tehdejší dětskou duši byly velmi důležité.

Patrně jediný celovečerní dokument k tomuto tématu, který vznikl vlastně "za minutu dvanáct" a který stihl vyzpovídat ve velmi vysokém věku poslední žijící pamětníky. V krátkometrážním dokumentárním formátu se tématu v roce 2008 věnoval jen filmový historikKarel Čáslavský, a sice v rámci cykluHledání ztraceného času(díl je k dispozici varchivu ČT). Ten tím splnil svou profesionální povinnost, byť to rozhodně nebylo ani téma, ani doba, kterým by se chtěl hlouběji věnovat. Z pohledu úplně jiné generace se tématu chopil téměř o 60 let později narozenýOndřej Veverkaa doplnil jej o dobové prameny (z filmového a rozhlasového archivu), větší hloubku, souvislosti a jiný úhel pohledu. Zajímavou vizuální aktualizací je kolorizace černobílých materiálů. I tento dokument je k dispozici varchivu ČT. Rád bych doplnil, že Ondřej Veverka se protektorátní tematice věnoval i v jiných svých projektech. Jedná se o tři zdařilé studentské krátkometrážní hrané filmy: (1)Flucht! (2020)je o závěru války v Čechách (k dispozici naYouTube); (2)Teuner (2021)je zasazený do komunistického vězení a inspiruje se budoucími osudy ústřední postavy dokumentu (v dokumentu zmíněno jen krátce, k dispozici naYouTube); (3)Jazzem válku nevyhrajete (2022)je inspirovaný výzvědnými akcemi Kuratoria mezi mládeží poslouchající jazz (v dokumentu v čase cca 1:01:30–1:03:30, k dispozici naYouTube). Veverka pak ještě pracoval s dalšími filmovými prameny z doby Protektorátu. Nejdřív s archivními v souvislosti s krátkometrážním dokumentemVzpomínání na zapomenuté (2019). Později také s filmy převážně ze soukromých sbírek, které byly dozvučeny, sestříhány a doprovozeny čtenými dobovými deníkovými záznamy pamětníků. Výsledkem je třídílná série středometrážních dokumentůMy, občané Protektorátu (2024), která je k dispozici varchivu ČT.

Vzácné záběry a ještě vzácnější poznatky přímých svědků dnes již zesnulých pánů, kteří okusili okovy tehdejšího protektorátu pod říšskou orlicí s hákáčem. Stejně jako tomu bylo u závodu ve výrobě atomové bomby, stejně tak i nacistické Kuratorium nemělo dostatek času na převýchovu mládeže. Rozumní lidé by se měli poučit a chránit svobodu. Tehdejší politická garnitůra československa byla donucena za porážku třetí říše odevzdat země do náruče Stalina na dalších 20let. Dnešní Rusko se po hitlerovském vzoru snaží o totéž. V případě porážky Ukrajiny je zcela jisté, co jejich zemi čeká. Smutné taktéž, jak se dají davy ovládat lhaním a překrucováním pravdivých faktů v nepravdivé nesmysly stokrát omleté dokola. 10 z 10 psychologů vám to potvrdí stejně jako poradci a propagandističtí všeumělové kolem Putina. I když naše země není fakticky ve válce, zcela odkrytě nás každý den, každou minutou, co otevřete chytrý přístroj bombardují pečlivě připravenými zprávami s úkolem zasadit semínko pochybnosti. Prosím všechny, kdo tohle čtou nepodlehněte, ověřujte si zprávy a přemýšlejte o důsledcích než vhodíte hlasovací lístek. Demokracie je stejně jako v minulosti zneužita k moci diktátorských hlav.

Další z nezmapovaných kapitol protektorátních dějin. Těžko dneska soudit, protože tehdejší tísnivou atmosféru si dnes nelze moc představit. Tím spíš po atentátu na Heydricha. Takže chápu, že únik ke sportovním aktivitám a navíc možnost vyhnutí se přesunutí do Říše byla možnost velmi lákavá. Navíc mladí lidé jsou lehko zmanipulovatelní. Nemají zkušenosti, ještě neznají svět. Určitě bych účastníky nesoudil jako zrádce, i když velcí vlastenci to asi také nebyli. Ovšem řada z nich, jak jsme slyšeli, stejně chtěli v rámci organizace podnikat jisté devastační kroky.

Pěkný dokument, který potěší i ujištěním, že to s naší důchodcovskou generací není tak špatné, jak by si člověk pomyslil z internetových diskuzí a z bojů o zlevněné zboží v kauflandu. Ti mluvící pánové to měli i ve svém požehnaném věku v hlavě parádně srovnané. Vcelku mě překvapilo, že na začátku padesátých let Gottwald dal hlavním představitelům kuratoria milost, místo popravy doživotí. To jsem nevěděl, že to byl takový lidumil. No, možná si jen nostalgicky zavzpomínal na časy, kdy byli komáři a nacisti jedna ruka a jedna duše.