Kúpeľňový hráč (1988)

Televízny film z obdobia neskorého socializmu o konzervatoristovi - hráčovi na lesný roh Vilovi Roncovi (Vladimír Kittler), ktorému sa sprotiví hudba, začne pracovať v továrni, okúsi slasti aj strasti života, aby si nakoniec uvedomil, že hudba je tá správna cesta. A spolu s ním aj jeho zdanlivo kritické okolie. Počin režisérkyEvy Štefankovičovejz roku 1988 nie je príbehovo komplikovanou snímkou, v princípe ide o komédiu s dramatickými prvkami, ktorá do veľkej miery profituje z veľmi dobre napísaného scenára, respektíve predlohyViliama F. Šikulu, zároveň stvárňujúceho hlavu rodiny Ronecovcov. Dôležitý ale nie je ani tak dej (hoci je dobre vystavaný aj plynúci), ako skôr situačný humor a nespočetné množstvo hlášok vtesnaných doň. Často až náhodne pôsobiace, ale vždy funkčné bonmoty postáv sa miešajú so záhoráckou írečitosťou, ktorá sa nesie celým filmom. Komplikovanosť v ňom hľadať nemožno, pričom si zakladá na nadnesenej jednoduchosti bytia v duchu "nejak bolo, nejak bude" (hlavne aby bolo v demižónoch víno).Kúpeľňový hráčpatrí do kategórie "neznámych" filmov, od ktorých divák veľa neočakáva, ale o to viac ho príjemne prekvapujú. Aj keď to nakoniec "doťahuje" iba na kvalitatívny priemer, baví skvelými hláškami, jednoduchým, ale funkčným zobrazením medziľudských vzťahov (podporeným solídnymi hereckými výkonmi) a v neposlednom rade výpravou, ponúkajúc viaceré zaujímavé pohľady nielen na Záhorie, ale aj na Bratislavu.

Poetika Štefankovičové se mi docela zamlouvala i napodruhé a zároveň začínám mít pocit, že to je nejdůležitější faktor jejích filmů, který určuje, jak moc si s nimi můžete sednout. Protože právě na pocitech z určitých míst a situací stojí iKúpeľňový hráč, který ale chvílemi může působit poněkud nahodilým vývojem, který se zdá být příliš zjednodušující. Vadí mi u něj, jak nemálo dějových linií skončí jen jako gag a charakter protagonisty se tak vyvíjí méně, než scénář může nabídnout; přičemž párkrát to chce mít komickou pointu za každou cenu, která ale k vytyčené poetice nesedí, tudíž ve výsledku naštěstí není dotěrná, ale prostě jen zvláštně nevyzní. Jenže čistě pocitově mi to přišlo vcelku přesné - jak snahou hlavního hrdiny využít svůj talent, tak i obava, jestli ho vůbec má, která ale pramení z velké trémy... A když dospěje k názoru, že dobrý hudebník nikdy nebude, začne žít jako obyčejný a průměrný dělník, v čemž se zase ztrácí. Především druhá půlka pak trpí určitou nedotažeností, která i mě částečně vadila, ale předání pocitů protagonisty ze situace v ní z toho přímo srší. Právě to podle mě výsledek tahá nahoru a i když se přes tři hvězdy s hodnocením nedostanu, pořád mi to svojí pocitovostí spíše sedlo a díky ní to nepůsobí jako typický česko-slovenský osmdesátkový film o mladém člověku hledající svoje místo na světě. Samotný scénář sice ano, a dost, ale řemeslně je to obstojné a specifická atmosféra se tomu upřít nedá. 3*(20.12.2025)

Komediálny príbeh z dedinského prostredia o mladom mužovi, ktorý na prahu dospelosti hľadá sám seba. Film má ako je zvyčajné v slovenskom filme 80-tych rokov zaujímavé prostredie ( oblasť viníc ), ale trpí rozháranosťou a absenciou stmelovacích prvkov. Emília Došeková potešila postavou upracovanej matky, ktorej dodala silnú iróniu. Kittlera nahovoril Roman Luknár a Šikulu Stano Dančiak. Štvrtý komentár.(06.04.2020)

4 hviezdy lebo som žil v tej dobe blízko miesta nakrúcania poznám i krčmu kde to točili, pre mňa úsmevný filmík i napriek jednoduchému deju, kto pozná mentalitu toho miesta v tej dobe sa pobaví :-D(07.09.2016)

Pro me jen dalsi z rady zbytecnych filmu slovenske produkce, ktery se snazi vzit do role mladeho jedince, co hleda sve misto v zivote. Krome kapavky, kterou se hlavni hrdina nakazil, film nic zajimavejsiho neukaze.(31.03.2012)