Kuky se vrací (2010)

(79/2026) / Do tohto filmu som šiel docela naslepo, len podľa obrázku a menu Svěrák. Technická stránka veci je úplná bomba, originálne, hravé a úžasné detailné. Osobne mi sadol ten dabing od oboch Svěrákovcov, hlavne Zdenek tomu dodáva takú familiárnu atmosféru. Príbeh bol v zásade fajn, len nie úplne som pochopil docela zbytočne divný záver. Film pre všetky vekové kategórie. (7/10)

Celkově velmi nepovedený a nudný snímek, ale jedna věc mi na filmu vadila obzvlášť silně: naprostý nesoulad mezi obrazem a zvukem. Animace vůbec nenaznačuje mluvení. Postavy nehýbou ústy, nereagují tělem, mimikou ani rytmem na řeč. Výsledek působí, jako by člověk sledoval němý film, ke kterému si omylem pustil rádio. Hlasy nepřicházejí z postav, ale jakoby shora, zvenčí, bez propojení s obrazem. Tohle není stylizace, ale (extrémně) rušivý rozpor. Místo aby hlas postavy oživoval, působí sterilně, cize a odtažitě. Animace tu funguje jen jako kulisa, zatímco dialogy existují v odděleném prostoru. Film má být zřejmě snový a dojemný, ale na mě nepřenesl absolutně žádné emoce, protože nejsou fyzicky přítomné v postavách. Nedokážu si představit, co by mě přinutilo absolvovat Kukyho znovu.

Shitový psycho horor s odporným dabingem hlavní postavy. Další důkaz toho, že jednou z nejhorších úchylek této země je záliba v odporném stylizování. Čím hnusnější, tím lepší. Mohlo to být cokoli - koníček, kašpárek, ovečka nebo klasický plyšový medvídek. Ale to by národ po grafické stránce neuspokojilo. Kdyby mi někdo dal nůž na krk s tím, že si musím vzít do postýlky panenku Chucky, nebo toto růžové svinstvo.... To by bylo opravdu těžké rozhodování.

Ani na druhé zhlédnutí po letech jsem si k tomu nedokázal najít cestu. Přitom úvodní třetina filmu je příjemná a několikrát jsem se od srdce zasmál. Jenže pak se děj začne neuvěřitelně táhnout a nudit, až jsem měl pocit, že film musí mít nejméně tři hodiny. Loutky jsou sice originální a prostředí lesa působí kouzelně, ale sledovat hodinu, jak se dva šašci honí v autech, opravdu vidět znovu nepotřebuju – obzvlášť po excelentníJízdě.

Surová neurvalost při vedení loutek, které se pronásledují po skutečném lese a dabují je osvědčená herecká paka dost dobře koresponduje se vzpomínkami na mechové chaloupky z dětství, kolem nichž se proháněly ty všelijak nekooperativní hračky se zástupci fauny a flóry. Navíc nahodilost vnitřního univerza filmu odkazuje k nejsilnějšímu tvůrčímu období Jana Svěráka, tedy dadaistickému Akumulátorovi 1.