Obecná škola (1991)

Jojo, po druhé světové válce byla velká euforie z osvobození a komouši zatím neměli úplnou moc. To je zachyceno v tomto filmu o chlapecké obecné škole na jednom pražském předměstí (Měcholupy).DĚJ:Hlavní postavou jeEda Souček, který má kamarádaTondua se spolužáky dělají v hodinách učitelkyMaxovétakový bordel, až se z toho ženská zblázní. Hoši si myslí, že mají vyhráno, ale to se teda kurevsky pletou, protože na její místo nastoupí bývalý odbojářIgor Hnízdo, který zavede tvrdou vojenskou disciplínu a údajně povolené tělesné tresty. Nejen, že je na žáky tvrdý, ale umí je také upoutat svým výkladem, o čemž si Maxová mohla nechat se svým slabým hlasem a nudným projevem jen zdát. Dále je tu Edův táta, puntičkářský a roztržitýFanouš Souček, který se rád zabývá domácím kutilstvím a jezdí do práce na kole, až mu jednou Eda s Tondou sundají blatníky a on se vrátí celý zasraný od bláta. Ovšem jak to tak bývá, chlapácký chlapák Igor Hnízdo má jako každý takový slabost pro ženské a prcal by vše, co dýchá. Vedle školy žije v domě mladá a atraktivní sousedka, a tak se za ní Igor vypraví a sahá jí na kozi, až jej při tom Eda přistihne. Začne s ní prcat, ale má také slabost pro mladá a krásná dvojčataFabiánova, a jelikož sousedka žárlí, tak vymyslí plán, jak Igora očernit a obvinit z toho, že dvojčata odpanil. Igor má také slabost pro Edovu maminku, které se také nepatřičně dotýká. Dále je to o lumpačení a průserech mladých sígrů, přilepených jazycích, a o tvrdém, ale spravedlivém učitelovi a o naopak trpělivém a klidném tátovi.ZHODNOCENÍ:Film o tom, jak si lidé, a zejména Edův táta Fanouš projektovali budoucnost svobodného Československa, které bude mostem mezi Východem a Západem. Dokonce tvrdil, že komunisti nemají špatný program. Že my jsme Slované, ale západní, západní! Že u nás žádná diktatura nemá živnou půdu, to je proti přirozenosti národa, nemám pravdu? Nemáš! Spletl se vlastně úplně ve všem, ale byl to milý a příjemný člověk, na rozdíl od autoritativního Hnízda, který měl problém se značně vyvinutým drbavým nervem. Oba byli pro Édu svým způsobem hrdinové, ale jen jeden byl ten skutečný. A ještě se vrátím k těm Slovanům – cigáni mezi Slovany rozhodně nepatří, jak pan učitel Hnízdo na konci při hře k výročí osvobození správně poznamenal. Kromě mnou zmíněných postav se ve filmu nachází spousta dalších svérázných postaviček, ať je to idiot ředitel školy, nebo lidovec-blbec pan Chroust či zlomený soused Cyril Plíha, těšící se na smrt. Nicméně, tento film mě mnohem více bavil, když jsem byl mladší, v současnosti mu nemohu vůbec přijít na chuť, což mě mrzí, a proto mu nechávám pouze silné 3*.

Řemeslně dokonale vyrobený film překypuje jakousi romantickou nostalgií. Mnoho poetických záběrů a scén nás přenáší do doby dětství a malin nezralých, z nichž vyčuhují ladovské příběhy našich maminek a tatínků. Hodně mi to připomnělo Menzlův Obsluhoval jsem anglického krále. Ten je naponejprv také úžasným slzotvroným vzpomínáním, aby se však na druhý pohled jevil spíše nudně. Oběma filmům tedy náleží stejné hodnocení.

Nemůžu si pomoct, ale Tříska se na svoji roli Casanovy vůbec nehodil. A kluci byli tak dementní, že několikrát téměř zabili sebe nebo někoho v okolí, na což okolí reagovalo povážlivě vlažně. Že Svěrák na školním výletě střílí s panzerfaustu, načež si jeden žák podomácku vyrobeným granátem utrhne tři prsty a Tříska později pálí ve třídě z pistole nechávám raději stranou. Nebýt skvělých herců a prvotřídní kamery doplněné Antonínem Dvořákem, šel bych s hodnocením níž.„Osobně si vás prohledám, frackové mizerný! … Kreténi!“

Igor Hnizdo (Jan Tříska) prichádza ako nový prísny učiteľ na základnú školu v malom československom meste krátko po druhej svetovej vojne. Film odhaľuje množstvo temných stránok československých dejín. Sú podané s výrazným zmyslom pre humor, no v skutočnosti vôbec nie sú vtipné, keď si uvedomíme historický kontext.
Príbeh sleduje školákov v období rokov 1945 (koniec vojny) až 1948 (komunistický prevrat), čo robí inak milý a miestami zábavný film nepríjemne temným. Ako divák totiž vieš, aká zlá budúcnosť týchto detí čaká, a práve tento pohľad späť dodáva filmu silný a mrazivý podtón.

Lízání flatulenčního tlačítka. Co oceňuji: Odvahu ve vykreslení učitele jakožto náklonostníka k mladým dívkám. To taky chtělo odvahu a Svěrákovi za to připissuji body. Ale tím má chvála končí. Nedá mi to a musím se ptát; Proč nemohl být milovníkem čerstvě ochmýřených chlapeckých hýždí? Skutečně bylo nutné u jeho postavy zůstat někde na půli cesty k procitnutí? A proč tento snímek glorifikuje autoritářský přístup k učitelství, založený na zastrašování a ponižování? Cožpak jsme coby společnost takovéto zpátečnické metody nepřekonali? A já chápu, že je to film ze staré doby, kdy ještě lidi nebyli lidmi, však musím se ptát: Není nutno, abychom naopak povzbudili současno tím, že se budeme snažit minulost udělat podobnou současnosti? Proč ne? Alespoň by se současný divák mohl lépe ztotožnit s postavami. Takže: Učitel by měl naplno odhalit své ledví a svádět všechny děti. Aby i současný divák pochopil, že je milovníkem minors. Však sami povězte - kdo z vás má jenom jednu oblíbenou příchuť zmrzliny? Není hloupý ten, kdo se obírá o polovinu radosti tohoto světa? Chci říct, džendrů je samozřejmě nespočet a pseudoteorie, které tvrdí, že existuje pouze muž a žena, je z naší společnosti třeba vymýtit. Tak jsem pravilo a za tím mi stojí! I když už ho nemám! A co je vám kurva potom, vy zvrhlé bytosti pátého slunce!