Tatínek (2004)

Tomuto filmu jsem se dlouho vyhýbal, protože jsem si myslel, že mě zkrátka nebude bavit. Nedávno ho u příležitosti 90. narozenin Zdeňka Svěráka vysílali v televizi, tak jsem se na něj podíval a užasl jsem nad tím, jak krásné dílo to je. Příběh o životě Zdeňka Svěráka, od jeho narození až po tvorbu Vratných lahví, je prostě jeden velký mistrovský kousek, který člověka hned několikrát vezme za srdce.Když si uvědomíme, v kolika svých slavných filmech se inspiroval vlastním životem a že spousta legendárních scén a hlášek vznikla vlastně jen náhodou, člověk jen žasne. Bez Zdeňka Svěráka by zanikla podstatná část něčeho, čemu říkám „češství“. Naše každodenní rozhovory by vypadaly úplně jinak, protože já i spousta mých známých používáme hlášky z jeho filmů denně. A to ani nemluvím o Járovi Cimrmanovi a vzniku seminářů. Je to prostě krásný film a každý, kdo má Svěráka rád, by ho měl vidět.

Tatínekvôbec nie je plnohodnotným dokumentom mapujúcim život a kariéru veľkej filmovej legendy. Je zväčša vyskladaný na základe zostrihov z jeho tvorby alebo účasti a viac-menej iba recykluje jeho spomienky na detstvo a menšie kariérne ohľady. Absolútne nemozaikuje jeho osobu alebo charakter a v smere kariérnych pých iba chabo podáva informácie, v ktorých sa akoby sám stráca. P.Svěrákamám pomerne rád a jeho osobu považujem za inteligenčne výnimočnú v rámci narábania so svojím talentom, ale tu vyznieva iba akoby bol subjektom nejakého random domáceho videa alebo dokumentárnej epizódy akejsi bežnej relácie od českej televízie, ktorá nepôsobí vôbec solídne. Bez duše, akoby iba „kamery už bežia, tak môžete niečo hovoriť a prinajlepšom historky“. Približne od polovice stopáže sa to ale trochu zmení do hĺbky, aj keď stále nie objemnosti. Tešil som sa, ale sklamanie.

Tatínek velmi pravděpodobně vzniknul jako takový smírčí kříž Jana Svěráka svému otci kvůli tomu, že ho odpálkoval se scénářem k Vratným lahvím a proto obsahuje v zásadě veškeré parametry dokumentárního pomníku. Navíc Zdeněk Svěrák je zde zachycen již ve své éře kontemplujícího dědečka, který již je trochu zbaven těch hran marnivého manipulátora, kterým dle mnoha náznaků po celý život byl. Tím, že si ale i přes viditelnou nechuť svého syna film o tři roky později prosadil, dokazuje, že dědek jedovatej ještě pořád tu pasivní agresi má v malíku a ta jeho teatrální ublíženost v závěru byla zřejmě jenom špička ledovce pro kamery.

Veľmi príjemný dokument syna o otcovi,Jana SvěrákaoZdenkovi Svěrákovi. Legendárne filmy, scenáre, či filmové hlášky. To všetko umne zostrihané do hutného, 90 minútového dokumentu. Zdeněk je veľmi príjemný, dozvieme sa ako vyrastal, čo-to o detstve a rodičoch, o dospievaní a odchode do Prahy. A samozrejmeSmoljakovi, Divadle Jára Cimermana a legendárnejObecnej škole, oskarovomKoljoviaTmavomodrom svete. Všetko relatívne v krátkosti, no postačujúco. Pekný vzťah otec - syn a to ako pracovný, tak zjavne aj osobný.

Tatínek je blbec, chtělo by se říci spolu s Němým Bobšem a kdoví, jestli synátor něco podobného názvem svého díla nezamýšlel. Jak známo, vznikal dokument v době hlubokého rodinného rozkolu a já bych něco takového úplně nevylučoval. Otázka je, zda se i poznal, protože já si to o Svěráku starším myslím už dlouho a tento dokument ho víceméně ukazuje právě jako urážlivého nedůtklivého narcise, který se nedokáže přenést přes nesouhlas (jak typické pro lidi jeho orientace). Na tom nemění nic jeho dílo, které, tedy to starší, zasluhuje povětšinou úctu a respekt, ale osoba tvůrce a jeho dílo jsou obvykle dvě různé věci. Co se dokumentu samého týče, standardní věc, nijak zásadní a objevná co do formy i obsahu.