Betlémské světlo (2022)

Co to bylo?!? Než se Svěrák st. probudil, absolutně jsem nechápal už tu první scénu s rubášem a v rakvi kdesi, co vypadalo jak autodílna. A celou dobu jsem marně přemýšlel nad tím, jestli jebe víc starýmu nebo mladýmu. A posledních asi dvacet minut už jsem zvládl asi za pět, takže vlastně ani moc nevím, jak to dopadlo (ale co vlastně mělo dopadnout, že jo??) a je mi to úplně jedno.

Svěráka mám ráda pro jeho jemný intelektuální humor. Jenže tady mi to připadalo jako by vařil z vody. Hlavní linka (ne)příběhu ukazuje každodenní šeď dvou starým manželů, kteří spolu strávili celý život, ale už si dost lezou na nervy a jsou spolu tak nějak ze setrvačnosti. Vlastně taková douška k Vratným lahvím, nic nového. Povídkové příběhy jsou taková nehotové, přesně to co se hodní spisovateli hlavou, ale nějak už nemá dost nápadů a sil je dokončit. Popravdě, kdybych na to šla do kina, tak bych byla asi dost naštvaná. Takhle jsem se na světlo z Betléma podívala dvakrát v bedně a to mi stačilo. Jako žánr bych nechala jen povídkový, komedie to opravdu není.

Betlémské světlo svým příběhem o hlavním hrdinovi, který se těžce smiřuje se stárnutím, v podstatě nepřímo navazuje na Vratné lahve. Zde je však navíc linka prolínání reality s výplody představivosti spisovatele v hlavní roli. To je na jednu stranu zajímavý nápad, který celému snímku přidává něco navíc, zároveň však výsledný tvar nedrží úplně pohromadě a svou roztříštěností ubírá na síle hlavnímu motivu. Výsledkem je tak alespoň pro mě bohužel jen lehce nadprůměrný film, který na jedno zhlédnutí neurazí, má pár vtipných i dojemných momentů, ale musím souhlasit, že od jedné z kdysi nejsilnějších autorských dvojic na české filmové scéně jde spíše o mírné zklamání.

Snad všechno mě na tomhle filmu rozčilovalo. Bez debat jde o nejslabšíSvěrákůvsnímek — a možná i jediný, ke kterému se už nikdy nebudu chtít dobrovolně vracet. Míchání imaginárních postav s reálným světem na mě působilo spíš zmateně než nápaditě a výsledkem je pořádná filmová gulášovka. UfuněnýZdeněk Svěrák, který si opakovaně zapomene vzít léky na tlak, mě bude ze spaní ještě nějakou dobu pronásledovat.

Tuhle stařeckou povýšenost maskující se za pokoru obecně nesnáším, ale nemůžu říct, že mě u zdatného manipulátora Zdeňka Svěráka nějak překvapila. Co se týče jeho syna, tak ten už od Vratných lahví akorát dokazuje jak moc chce po tátovi zdědit tu ebenovou skříňku, protože ho již zjevně vůbec nezajímá, že jeho filmy vypadají z hlediska scénografie a aseptického vizuálu jako epizody seriáluSousedé. Věta "Já jsem jak horský potůček, jak vidím štěrbinu, tak do ní zateču." je pak jednoznačně worst line of dialogue since dawn of time a já se osobně postarám o to, aby ji oba měli napsanou na náhrobku.