Krvavá paní (1980)

Originálne animované spracovanie legendy o Alžbete Báthory, ktoré Viktor Kubal do rozprávkovej roviny. Z krvavého príbehu sa tak stáva balada o láske a obetavosti. Kubalova svojrázna úsporná kresba je tentokrát v úvode a závere doplnená reálnym filmovým materiálom. Spočiatku Kubal šibalsky pomrkáva a vtipne hyperbolizuje dianie okolo čachtickej pani. S premenou hlavnej hrdinky však mizne aj uvoľnená atmosféra vytváraná hudobnými variáciami na píšťalu a mení sa na temnotu sprevádzanú burácajúcimi tónmi organu. To vo vrcholných scénach navodzuje skutočne hororovú atmosféru. Kubal si zavtipkuje už len v krčmovej scéne a baladická nálada zotrvá až do nešťastného ale predsa emotívne oslobodzuúceho konca. 75%

Krvavá paní je trochu odlišný film od Zbojníka Jurka. Zde se snoubí především něco jako pohádka na počátku, kdy Alžběta odevzdá srdce a stane se z ní chladná temná dáma. Pak už následují až hororové prvky, které se ale mísí s trochu prazvláštním humorem. Na mě možná trochu moc dlouhé, kdy je děj nesmyslně roztahaný, hlavně v úvodu. I pak ale ztrácí spád.

Silné sklamanie z tohto diela. Nerozumiem vysokým hodnoteniam a pripisujem ich akejsi diere na trhu. Ten hipisácky začiatok, ktorý mal ospravedlniť druhú viac hororovú polovicu bol skutočne otravný. Miestami som nevedel, či pozerám film pre deti alebo umeleckú snímku pre dospelých (ani jedna zložka sa nepodarila a dokopy to nesedelo). Možno som podcenil nedostatočné podguráženie počas sledovania. P.S.: Stále chýba niečo skutočne kvalitné k téme, ktorá ponúka hádam všetko na vytvorenie obdobného kultu ako Stokerov román. Asi tu platí, že na fiktívne postavy sa lepšie robia filmy ako na tie skutočné (porovnajte filmy o mafiánoch z románov a tých skutočných).

Alžběta Báthoryová je nepochybně divácky vděčný námět, v tomto zpracování jsem se k tomu ale stavěl rezervovaně. Primitivní animace mě moc nenadchla, v některých momentech to má fakt divný humor (pták používající deodorant - a vlastně celkově mi ta kombinace hororu o sériové vražedkyni a roztomilých zvířátek přišla jaksi bizarní a nepatřičná), a především jsem vůbec nepochopil ten ústřední moment, který vysvětluje Alžbětinu proměnu jako následek dobrovolného darování vlastního srdce (doslova) muži ze srubu, do kterého se pravděpodobně zamilovala, a který se jí později její srdce pokouší vrátit, ale bezúspěšně. Proč s ním vlastně nemohla zůstat a proč ho musela opustit? Jaktože si mohla vyndat srdce z hrudi a dál po tom žít? Proč toužila po mladistvém vzhledu, když se stejně neměla komu ukazovat a o přízeň mužů jí nešlo? Film vyvolává hromadu otázek, na něž odpovědi nedává. Přitom po většinu doby tam hraje úžasná hudba a místy je to skutečně strašidelné, takže se nemůžu ubránit dojmu, že pokud by se to drželo čistě jen hororového žánru (třeba jako KábrtovaSvatební košile) a mělo by to propracovanější kresbu a vypustila by se z toho všechna ta zvířátka a blbinky okolo (a klidně to mohlo mít poloviční stopáž), přišel by mi výsledek mnohem lepší. Takto zůstalo bohužel jen někde na půl cesty.

Viktor Kubal povedal, že výtvarné detaily sú pre dielo škodlivé a mätú diváka. Z toho dôvodu cielene zjednodušuje kresby a figúry kreslí v skratkách. Práve preto je tak nešťastné, že sa s touto filozofiou pustil do celovečerného filmu s dejom tak na päť minút. Vyrovnáva sa s tým dosť skratkovito: Celý film je tak spomalený, že by počas projekcie mohli diváci pri pokladni uzatvárať stávky na to, ktorá postava dôjde prvá ku dverám. Opakované pohyby sa opakujú viac razy ako by človek očakával. A v neposlednom rade po dokončení čiastkového pohybu postavy obraz zastane aj na pol sekundy. Posledné menované mi je najmilšie. Ja sám som často po spočítaní slov v eseji na angličtinu zistil, že mi chýbajú desiatky slov do minima. A tiež som systematicky všade dopisoval prídavné mená a príslovky, až som dosiahol požadovanú dĺžku textu. Bolo to síce pre dielo škodlivé a miatlo učiteľku, ale natiahlo to stopáž.